Vilibald Plaček

* 1937

  • „Za potokem měli postavená auta a na nich měli takové ty minomety. Něco podobného. Ani jsme nevěděli, co to je… Až potom jsem zjistil, že to byly ty štalinorgly. Stalinovy varhany. Byli jsme s ostatními kluky u souseda a trhali jsme rebarboru. Stará Tylečková nasypala každému do hrnečku trochu cukru, my jsme tu rebarboru s tím cukrem jedli. A najednou takový kravál a ohně! Zalezli jsme za stodolu. Kam se dalo. Potom jsme zjistili, že to Rusové stříleli. Byly to takové barevné ohně… Až po několika letech, jako dospělý, jsem zjistil, že stříleli až na Petřkovice.“

  • „Vím, jak tam byli po válce pochovaní vojáci. Němci i Rusové. Potom je po válce vykopávali. Německé vojáky vozili na hřbitov. Tam bylo několik pochovaných. Rusové byli tam, kde se sjíždí od Hlučína, po levé straně. Tam byl hřbitov. To byly takové ty ‚massengraby‘. Hřbitovy, kde jich bylo pochovaných víc. Odtud je vezli do Hlučína, kde je vybudovaný ruský hřbitov. A každá rodina musela jednoho vykopat. Ovšem byli tam chlapi, kteří to dělali za úplatu. Za půl litru. Museli u toho být ožralí, protože to byl smrad na celou vesnici. Měli kopačky na shrabování hnoje z chléva nebo z vozu. Tu kopačku zasekli do toho těla, a tak je vytahovali. Naložilo se to na vozy a sedláci to pak vozili do Hlučína. Ve čtyřicátém šestém to dělali.“

  • „Jóóó. Moje vzpomínka na únor čtyřicet osm… První bylo, že nám sundali ve třídě Beneše a kříž. Ještě delší dobu potom jsme měli náboženství, ale kříž jsme museli sundat. Ještě v měšťance v roce 1952 jsme měli náboženství. Ale kříž byl symbol, který tam nepatřil. Když jsem začal chodit do školy. Tak tam visel Hitler. Potom tam visel kříž, Beneš a Masaryk. Masaryk tam taky visel, i když už nežil. Potom tam visel Gottwald. Další potom nevím, protože jsem už do školy nechodil.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 15.10.2024

    (audio)
    délka: 02:34:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 17.10.2024

    (audio)
    délka: 02:42:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Udělali z nás Němce, aby chlapi museli na vojnu. Aby měl Hitler kanonenfutter

Vilibald Plaček / první polovina 50. let
Vilibald Plaček / první polovina 50. let
zdroj: archiv Vilibalda Plačka

Vilibald Plaček přišel na svět 10. září 1937 v Hati na Hlučínsku do rodiny Aloise a Marie Plačkových. Otec byl tesař, pracoval na stavbách a také na šachtě. Ve druhé polovině třicátých let jezdil o žních na brigády do Německa. Rodina se třemi dětmi neměla vlastní dům a bydlela v podnájmech. Po podpisu mnichovské dohody v roce 1938 se Hlučínsko stalo součástí Německa a otec dostal práci u dráhy. Roku 1944 narukoval otec do wehrmachtu, byl raněn na východní frontě a léčil se v Německu. Vilibald Plaček byl v Hati svědkem bojů Ostravsko-opavské operace. Pamatuje, jak se po květnu 1945 chopili řízení obce lidoví komisaři. Od dětství pracoval u sedláků, aby pomohl matce uživit rodinu. Otec zůstal v Německu a vrátil se až v roce 1958. Pamětník se vyučil pro práci v lese, ale od roku 1959 fáral v Dole Vítězný únor v Ostravě, odkud v necelých padesáti letech musel odejít do invalidního důchodu. V době natáčení, v roce 2024, žil v Hati.