Vladimír Pištělák

„My jsme trénovali večer, dost pozdě večer. Já mám dojem, že jsme trénovali od sedmi do devíti nebo od osmi do půl desáté. Protože v té – když to nazvu ‚staré tělocvičně‘ – nebylo místo. Ta mládež trénovala odpoledne, my jsme si nemohli dovolit trénovat od pěti hodin. A trénovalo se opravdu třikrát až někdy čtyřikrát. A já jsem trénoval i dopoledne. Práce začínala v sedm, tak někdy jsem trénoval i dopoledne střelbu.“ – „Před prací?“ – "Před prací, brzo ráno, tělocvična byla volná.“

„Prostě byli jsme skutečně sportovní rodina. Na zahradě vedle domu jsme měli pískoviště, nad ním byla konstrukce pro hrazdu. Taky samozřejmě, když jsme byli malí, tak tam byly houpačky zavěšené. Ovšem byly tam taky kruhy. Na hrazdě jsme taky cvičili. Po válce, když jsme byli starší – i s bratrem, který byl o dva roky starší –, tak jsme chodili do Sokola. Prakticky všechny možné sporty: jezdili jsme na kole, plavali, lyžovali, bruslili. Bylo toho hodně. Já si myslím, že jsem měl sport od rodiny už v krvi.“