Nežila jsem nadarmo
Maxmiliána Píšová, zvaná Maxa, rozená Houžvičková, se narodila 1. března 1931 v Praze. V roce 1936 se celá rodina přestěhovala do Poděbrad, kde si otec otevřel malý obchod s hudebninami. Lázeňské město za války obývaly početné oddíly německé mládeže Hitlerjugend, které zabraly i školy a veřejné budovy. Během Pražského povstání němečtí vojáci ubodali na barikádě strýce pamětnice Antonína Vaněčku. Rodina vítala příchod sovětské armády a rodiče pod vlivem těchto událostí vstoupili do Komunistické strany Československa (KSČ). Po roce 1948 komunisté znárodnili rodinný obchod s hudebninami. V 60. letech se Maxmiliána stala průvodkyní Čedoku a zároveň se věnovala fotografování jezdeckého sportu. Během Pražského jara v roce 1968 vstoupila do KSČ. V roce 1970 byla z komunistické strany vyloučena a v důsledku toho ztratila zaměstnání, stejně jako její manžel. Další léta se potýkali s ústrky ze strany režimu. Fotografii a provádění turistů se mohla opět bez omezení věnovat až po roce 1989.