Josef Pinkava

„Následky byly jednoduché. Byl jsem zavolán na okresní výbor, tam mi ohlásili, že znají můj názor. Že také znají naše výsledky práce, které jsou obdivuhodné, ale to na věci nic nemění. A že pokud ihned veřejně v rozhlase a hlavně v tisku neoznámím, že plně souhlasím a podporuji okupaci ruské armády u nás, a nesouhlasím-li s vedoucí úlohou komunistické strany, že budu okamžitě odvolán. Řekl jsem, že nesouhlasím, a oni, že jsem odvolán a zbaven funkce. Počítal jsem s tím. Proběhlo to velice stručně a já jsem požádal, zda bych se mohl rozloučit s lidma na schůzi. Nikdo se nevyjádřil, ale sekretářka to zaslechla a hned svolala lidi v hlavním sále. Byl zastaven provoz v tiskárně. Všechno se bleskově rozneslo. Poděkoval jsem všem lidem za spolupráci, kterou věnovali v posledních dnech našemu nesouhlasu s tím, co se u nás děje. Popřál jsem jim zdraví a nikdy jsem neviděl tolik slz.“

„S otcem jsme měli pronajatý asi hektar půdy u rybníka Brodský, kde jsme vláčeli. Najednou jsme od východu slyšeli střelbu asi kilometr vzdálenou. Za deset minut od rybníka Čermák někdo utíká směrem k Broďáku a skočil do rákosí. Pak vyběhl o kousek dál a zase do rákosí. Pochopil jsem, že chce zahladit svoje stopy. Pak utíkal směrem k zábrodské škole. Tam to dopadlo špatně. Pan učitel se nezachoval čestně. První, co udělal, že sedl na kolo a jel to ohlásit do Červeného Kostelce na četnickou stanici.“

„Po hodině, kdy jsme přes zákaz tančili, se otevřely prudce dveře a chlapík nám řekl, že sem jdou Němci. Pan hospodský Mertlík nejdřív skočil k rádiu, kde běžely zprávy z Anglie. Pak jsme se báli, aby Němci na to rádio nesáhli, protože bylo ještě teplé. Hudba okamžitě přestala, rychle jsme přestavěli stoly a za dvě minuty stáli ve dveřích dva vojáci s puškami. Pan Mertlík jim nabídl pivo a oni na něm chtěli vědět, co celá akce znamená. On dělal, že nerozumí, ale paní Mertlíková pak přivedla dvě děvčata, která uměla dobře německy. A ony dle instrukcí Němcům řekly, že je to solidární akce, jejíž výtěžek bude věnovaný obětem války.“