„Bylo to takové žhavější. Jedni byli pro družstvo, jedni byli proti. Ti, kteří nic neměli, byli pro, protože měli práci. Ti, co měli nějaké to pole, nechtěli ho dát. Naše stařenka dělala velké kino. Svatoš nepravil nic. Říkal, že se tomu nevyhneme, protože na Hané už byly družstva udělané, tam měli lehčí práci.“
„Tož přišli jsme ze školy. Vždycky nám přikazovali, ať spěcháme. A jak jsme přišli, už jsme měli přichystanou nějakou práci. Na poli se brambory kopaly. Pluhem se to projelo a my jsme vybírali. Jak se řádek vyoral, hned jsme sbírali a pak jsme to přehrnuli motykou. Nebo táta sekl kosou, to se pokládalo, tak se to hned muselo sbírat. Udělala se otépka, otépky se snesly dohromady, udělal se panák. Osm nebo devět otépek se dalo dohromady, jedna se přeložila přes vrch, pak se to svázalo. Postavily se ty svázané snopy, jeden se dal přes vrch, aby to nezmoklo.“
„V hospodě nadělal takové dluhy, tož rodina neměla peníze. To bylo, jak jsem se vdala. Dříve tam jen on hospodařil, chodil do hospody a pil, tak grunt byl propitý. Tolik dluhů bylo, že by se chalupa musela prodat. Tož stařenka viděla, že není pomoci, musela by se vystěhovat, tak ona to zachraňovala. Začala hospodařit. Peníze brala za všechno, co prodala, zase nakupovala věci, aby se mohlo zasít, nasadit. Zachraňovala, až to zachránila, takže to zůstalo. Když už hospodařila, tak on umřel ve dvaačtyřicátém, tož Svatoš, můj manžel měl tehdy šestnáct roků, tak už začal taky hospodařit a už se nic nepropilo.“
Narodila se 30. dubna 1931 ve Valašské Bystřici pod příjmením Křenková. Pocházela z chudé rodiny s malým hospodářstvím. Její matka porodila dvanáct dětí, z nichž čtyři zemřely krátce po narození. Válku rodina přežila bez úhony, i když její dědeček tajně nosil potraviny ukrývajícím se partyzánům. V patnácti letech odešla do Varnsdorfu, aby se vyučila na pletacích strojích u majitele pletařské firmy, který plánoval otevřít továrnu v Rožnově pod Radhoštěm, nedaleko místa, kde bydlela. Po nástupu komunistů k moci v roce 1948 a zahájení znárodňování se pletárna neotevřela a Zdenka se musela z Varnsdorfu vrátit domů. V roce 1951 se provdala za syna sedláka z obce Vidče. Pracovala na rodinném hospodářství. Pracovníci z továrny Tesla v Rožnově pod Radhoštěm jezdili přesvědčovat zemědělce z okolních vesnic, aby vstoupili do zemědělských družstev. Zdenka Petruželová s manželem do jednoho z nich vstoupila, přestože manželova matka s tím silně nesouhlasila. Zdenka pak v družstvu přidělovala práci jednotlivým členům a pracovala jako účetní. V roce 2023 žila ve Vidči na Zlínsku.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
