Ing. Jitka Pešová

„Oni se snažili pořád něco naučit. Byl to ten typ starých kantorů, kteří mysleli, že ta jejich latina je nejdůležitější na světě. Naším vyučovacím jazykem byla němčina. My jsme měli zakázánu výuku české literatury. Neměli jsme žádné učebnice, všechno se psalo. Zeměpis jsme neměli, to jsme stále memorovali něco o Německé říši, a potom jsme také vypočítávali vzdálenosti hvězd, dodneška o tom nic nevím. Tak takhle to bylo. Také k nám přišel na hospitaci německý nacistický inspektor a museli jsme všichni hajlovat. Jeden můj spolužák František byl levák, tak zahajloval levou rukou a to byl veliký přečin. Byl za to volán do ředitelny, kde se musel omlouvat a musel vysvětlovat, že je levák, že se spletl.“

„Velitel lazaretu, nacista, vyhlásil, že musí být sebráni všichni představitelé města, významní obyvatelé Bystřice. Do třídy měšťanské školy, tedy toho lazaretu. Že jim dává podmínku: jestli uslyší jediný výstřel, tedy že by někoho zastřelili partyzáni, tak že bude velice přísně se zadrženými naloženo. No a tak náš soused Stanislav Vrbík, který byl v ilegální činnosti, rozeslal, alespoň nám to přišel říct, avízo mezi všechny partyzánské skupiny, aby nestříleli a zachránili tím zadržené v té třídě.“

„Nedělovi se nevrátili z Mauthausenu. Chtěla bych říct, že právě po té události před sklizní obilí obdržel otec lístek z Mauthausenu, aby odstranil takzvané opravárenské klíče z bubnu mlátičky, protože kdyby je neodstranil, tak by tím rachotem bylo všechno prozrazeno. Tak otec šel, vzal zbraně z bubnu mlátičky a šel je zakopat do lesa Háje a to se mu podařilo. Strom si označil zářezem, aby si zbraně po válce mohl vyzvednout, samozřejmě že ty zbraně po válce už nenašel. Z lesa se stala mýtina, protože lidé tam během války sháněli otop. Nebylo nic k sehnání, takže ty stromy pokáceli.“