Aby každý mohl žít spokojeně a bez útrap
Dušan Perička se narodil 14. března 1952 ve Vrchlabí rodičům, kteří se po válce přestěhovali ze Slovenska do Podkrkonoší. Už od dětství byl podnikavý, měl rád auta a vyznačoval se silnou touhou cestovat. Na počátku normalizace po vyučení vystudoval Střední průmyslovou školu strojní. Inicioval a s dvěma spolužáky podnikl šestitýdenní letní cestu do Sovětského svazu. Autem ujeli 11 000 kilometrů a dostali se až do Pobaltí, Gruzie a Arménie a cestou zpátky do Rumunska a Maďarska. Po povinné dvouleté vojenské službě byl zaměstnán v podniku, který sestavoval chladicí zařízení. Pět let nato se mu podařilo to, co si vždycky přál: cestovat. Československá námořní plavba potřebovala strojníka. Dalších pět let se plavil do přístavů v Evropě, Asii a Africe, a když si legálně chtěl přivézt domů Mercedes, začala se o něj zajímat Státní bezpečnost (StB). Byl zadržen, vyslýchán, podmínečně odsouzen, odebrali mu pas. Krátce pracoval v Trutnově, ale stále víc se stával aktivní součástí vrchlabské politické opozice: jezdil podporovat disidenty na soudní jednání, přátelil se s Pavlem Wonkou, obětí totalitního režimu. Když Pavel v roce 1988 zemřel, pomáhal zorganizovat jeho pohřeb ve Vrchlabí a nesl jeho rakev. V srpnu 1989 se Dušan Perička dostal na pět měsíců do vězení. Při výsleších pravidelně odmítal vypovídat nebo cokoli podepsat. Byl propuštěn jako jeden z posledních uvězněných v prosinci 1989. V roce 2023 mu bylo uděleno osvědčení o třetím odboji.