„Nějak začátkem jara dostal můj otec povolávací rozkaz a musel rukovat. Bylo to těžké loučení. Tatínek říkal, že budou mít nějaké cvičení asi šest týdnů a potom ho odvezli na frontu. Čekali jsme se strachem, kam ho pošlou. Nejvíc jsme se báli Ruska. Jednoho dne jsme se dočkali konečně zprávy. Tatínek nám psal z Francie. V tom případě měl štěstí. Byl ve Francii ve velkém přístavu Le Havre. A tam vojáci hlídali přístav, objekty a všechno co k přístavu náleží. A tatínek byl jedním z nich.“
„Přišel ke mně ruský ozbrojený voják a strašně řval. Nevím co, protože jsem nerozuměla. Občas tam bylo slovo German. Chytil mě, lomcoval se mnou a řval na mě. Tlačil mě až na okraj cesty a tam do mě surově strčil a řval na mě. Upadla jsem na tvář a ležela jsem tam. Zajatci začali hlasitě mručet. Ale voják chtěl asi dokázat, kdo je tady pán, a tak mě začal bít pažbou do zad. Bil a nadával. Až se vyvztekal, tak toho nechal, a šli dál na Těšín. Ležela jsem tam otřesená. Byla jsem vlastně ráda, že mě nezastřelil.“
„Než se cokoliv uskutečnilo, tak si přišli pro strýčka Františka. Vybrali ho, neřekli proč, čím se měl provinit, proti té jejich velké Říši. Zadrželi ho a poslali do pracovního tábora v okupovaném Polsku. Nebyl to koncentrační tábor, nebyla to klasická věznice, bylo to něco mezi ním, byl to prostě pracovní tábor.“
Hildegarda Pawlusová, rozená Fusíková, se narodila 5. listopadu 1929 v Mostech u Českého Těšína. Na Těšínsku vychodila polskou a posléze německou základní školu. Otec Josef Fusík (nar. 1906) byl za druhé světové války povolán jako voják wehrmachtu do francouzského přístavu Le Havre kde sloužil jako strážný. Později byl během invaze do Normandie raněn a skončil v britském zajetí, které se mu však podařilo přežit a po válce, 1. listopadu 1945, se vrátil domů za rodinou. Strýc František Fusík (nar. 1910) byl za války poslán do pracovního tábora na obsazeném polském území a v roce 1945 narukoval na frontu. Po osvobození v roce 1945 padl do sovětského zajetí, ve kterém posléze zemřel. Pamětnice líčí, jak se jeho otec snažil neúpěšně syna Františka zachránit. Hildegarda Pawlusová žila v roce 2016 v Karviné.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
