PhDr. Jana Pavlíková

„Když jsem studovala pak už na vysoké škole, tak jsem se dostala do Francie na tři týdny. Byla to jenom náhoda, normálně bylo složité se dostat do západní Evropy. A tam najednou člověk poznal, jak tady do nás pořád cpali takové ty myšlenky, jak je to tam šílené a jak tam lidi nemají práci a jak jsou naštvaní. Ono to prostě tak nebylo. Bylo to… prostě poznali jsme trochu jiný svět, poznali jsme, že to nemusí být tak šedivé jako u nás. A zajímavé bylo, že když jsme si vyřizovali doklady k tomu vycestování do Francie, tak se nás na policii ptali, jestli chceme vycestovat tady, nebo na Západě, ve Francii. Oni už tak na padesát procent počítali s tím, že už tam zůstaneme, že budeme emigrovat.“

„Kolem jsou hory, jsou to Beskydy a ty hory jsou. Když se člověk narodí v horách, to jsem zjistila během života, tak se necítí úplně dobře na rovině. Já jsem totiž pak žila taky deset let v Pardubicích, a i když ze začátku to bylo místo pro mě zajímavé, tak jsem po čase zjistila, že vlastně se tam cítím ne úplně komfortně, že ty hory jsou pro mě strašně důležité. Město Vsetín je vlastně takové centrum Valašska a jako dítě jsem to… prostě jsem tam doma. Představte si, že i dneska, když jedu po x letech na Vsetín, tak já prostě jedu domů, i když už tam nežiju vlastně od svých devatenácti let.“