PhDr. Jana Pavlíková

* 1956

  • „Protože my jsme cítili, víte, za toho socialismu, že třeba ani ta památková péče se nedělá úplně tak dobře, jak by se mohla dělat, tak jsme se strašně těšili, že už to bude dobré, že když památkář řekne, že tohle nesmíte zbourat, tak se to nezbourá a takhle je potřeba to opravit. Aby se ty památky dochovaly jako doklady té minulosti, abychom pochopili, jak lidi třeba dřív žili a podobně, protože to bylo prostě důležité. Pro mě to bylo taky důležité. A najednou v té památkové péči se stalo, alespoň v těch Pardubicích, kde já jsem pracovala, že ředitelem památkové péče se stal člověk, který předtím stavěl elektrárny. Tak najednou po té revoluci, když člověk měl v sobě tolik chuti dělat to perfektně, dobře, a tak když se stane vaším šéfem nebo ředitelem člověk, který předtím stavěl elektrárny a neopravoval památky, tak to bylo pro mě strašné poznání a takový šok...“

  • „Když jsem studovala pak už na vysoké škole, tak jsem se dostala do Francie na tři týdny. Byla to jenom náhoda, normálně bylo složité se dostat do západní Evropy. A tam najednou člověk poznal, jak tady do nás pořád cpali takové ty myšlenky, jak je to tam šílené a jak tam lidi nemají práci a jak jsou naštvaní. Ono to prostě tak nebylo. Bylo to… prostě poznali jsme trochu jiný svět, poznali jsme, že to nemusí být tak šedivé jako u nás. A zajímavé bylo, že když jsme si vyřizovali doklady k tomu vycestování do Francie, tak se nás na policii ptali, jestli chceme vycestovat tady, nebo na Západě, ve Francii. Oni už tak na padesát procent počítali s tím, že už tam zůstaneme, že budeme emigrovat.“

  • „Kolem jsou hory, jsou to Beskydy a ty hory jsou. Když se člověk narodí v horách, to jsem zjistila během života, tak se necítí úplně dobře na rovině. Já jsem totiž pak žila taky deset let v Pardubicích, a i když ze začátku to bylo místo pro mě zajímavé, tak jsem po čase zjistila, že vlastně se tam cítím ne úplně komfortně, že ty hory jsou pro mě strašně důležité. Město Vsetín je vlastně takové centrum Valašska a jako dítě jsem to… prostě jsem tam doma. Představte si, že i dneska, když jedu po x letech na Vsetín, tak já prostě jedu domů, i když už tam nežiju vlastně od svých devatenácti let.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Frýdlant, 19.03.2021

    (audio)
    délka: 01:19:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Je krásné vidět výsledek své práce

Jana v 90. letech
Jana v 90. letech
zdroj: archiv pamětnice

Jana Pavlíková, rozená Životská, se narodila 26. ledna 1956 ve Vsetíně. Vystudovala gymnázium a v roce 1975 nastoupila ke studiu historie a dějin umění na vysokou školu do Brna. Během studií se jí podařilo vycestovat do Francie. V roce 1980 nastoupila na památkovou péči do Pardubic. Po sametové revoluci uspěla ve výběrovém řízení a stala se ředitelkou zámku ve Frýdlantu. Na zámku pracuje dodnes.