Jan Pavlíček

* 1934

  • „Stál tam vůz a na korbě, to bylo jako plato, řečnil kamarád Pavel. Viděl jsem tam faráře schovaného za rohem, tím vyjadřoval strach. Hned jsem si řekl, že se něco děje, tak jsem si poslechl rádio. Už to bylo v plném proudu a já jsem si řekl, že začneme v divadle, protože tam jsme organizovaný, a založíme Občanské fórum. Scházeli jsme se po hospodách a organizovali jsme mítinky.“

  • „Byl pětačtyřicátý rok a Praha volala o pomoc. Já jsem byl zvědavý. Když jsem šel z houslí, tak místo toho, abych šel domů, tak jsem šel na hlavní ulici Palackého. Jezdily tam auta, Rusové a najednou mezi nimi jelo německé auto. Někdo si hrál na hrdinu, zastavil to auto. Němci vyskákali ven a začalo se střílet. Kolem mě to hvízdalo, tak jsem zdrhnul do malé uličky, ta tam pořád je, a běžel jsem honem pryč. Za chvíli nato zastřelili toho skauta, co tu má pomníček. Pak si pamatuju, jak byli v průjezdu u cukráře srovnaný mrtví Němci. Byli jsme zvědaví, tak jsme se na ně byli podívat.“

  • „Mám vzpomínku na Hitlerjugend. My jsme hráli hadrákem, míč nebyl. Oni u sebe neustále nosili malou útočnou dýku, byla hnědě zbarvená. Nosili krátký kalhoty. Hrál jsem já, Krupička a Olda Grupský. Hráli jsme na jednu branku a pohádali jsme se s nimi. Krupička byl balík a on šel až k tomu Němci a když byl u něj, tak vystrčil břicho a ten Němec odlétl. Najednou vytáhli ty kudly. Nikdo z nás neutíkal, byli jsme úplně perplex. Naštěstí šlo jen o vyhrožování. Olda uměl trochu německy a řekl: ˏTak hrajeme.ˊ A hrálo se dál. Ale byla to krutá chvilka.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Poděbrady, 11.09.2020

    (audio)
    délka: 01:28:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Poděbrady, 13.09.2020

    (audio)
    délka: 01:08:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pravý charakter se pozná ve stáří

Jan Pavlíček na konci 50. let
Jan Pavlíček na konci 50. let
zdroj: archiv pamětníka

Jan Pavlíček se narodil 20. prosince 1934 v Městci Králové. Druhou světovou válku prožil v Poděbradech. V květnu roku 1945 se stal svědkem posledních bojů s nacisty i následné české odplaty. V roce 1946 začal studovat na prestižní Koleji Jiřího z Poděbrad – do jiných ročníků chodili bratři Mašínové, Václav Havel nebo Miloš Forman. V roce 1959 dokončil studium architektury. Ještě během studia ho zlákalo herectví a stal se členem poděbradského Divadelního spolku Jiří. Kromě herectví se věnoval také režii. Po roce 1968 se v jím režírovaných hrách často odrážel odpor ke komunismu. I přes to, že ho kolega udal, vyvázl bez trestu. V roce 1971 stál u zrodu Festivalu mladého amatérského divadla (FEMAD). V listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů poděbradského Občanského fóra. Po sametové revoluci pak jedno volební období působil v městském zastupitelstvu v Poděbradech.