Rudolf Papík

„Narazil jsem na nějakého soudruha Dandu, který byl také tzv. politruk. To bylo nazvané ‚pro účely politické‘, ‚náčelník pro účely politické‘. A najednou říká: ‚Soudruhu, to si představuješ moc jednoduše. Ty nejsi vyučený.‘ Že jsem byl rok v učení. Někteří tam byli už po dvou letech vyučení. ‚Za jedno. A za druhé nemáš…‘ Dokonce myslím že byla šestiměsíční zkušební doba u dráhy, dnes je tříměsíční, kde mohou obě strany rozvázat [pracovní poměr] a odejít, tam to bylo šestiměsíční. Říká: ‚To uvidíme, když tak až po zkušební době.‘ A hned mne zpovídal, jak je to se mnou, jestli jsem ve straně, jestli jsem v církvi. Říkám: ‚Jsem katolík, jsme katolická rodina.‘ – ‚No to snad ne! A nemíníš se toho zříct?‘ Povídám: ‚To zatím ne. Pohřbil jsem bratra, [měl] pohřeb v kostele. Byl jsem pokřtěný v kostele. Rodiče na tom zakládají, to by asi nedovolili.‘ – ‚Tak to si ještě rozmyslíš.‘“

„Někdo vystřelil na kolonu odcházejících [Němců], vystřelil z věže kostela – jenom jeden výstřel, ale mířený do… Těžko říci, jestli to chytil [někdo] z těch ustupujících Němců, ale došlo k tomu, že kolona zastavila. Jestli tam bylo v tu dobu nebo jestli tam na to dělo čekali? Prý postavili dělo hned u silnice. Tam je náměstí hned od silnice mírně do kopce a na konci náměstí je kostel, vedle fara a škola. Moderní škola postavená za první republiky a fara téměř u kostela. Jen se přešlo z fary do kostela postranním vchodem. A následek toho výstřelu bylo, že postavili dělo a namířili na věž kostela a tu věž snad jedním výstřelem nebo dvěma, nevím, zbourali.“