„Já jsem dělal, jak jsem říkal, u podnikového ředitele u Muchy. A teď přišla tahle situace, tak já jsem se postavil tak, že tady přijeli ti Rusáci, nás tady obsadili. A tady to lítalo, tanky, a já nevím co. Tak já jsem zaprotestoval, že jsem vyzval kámoše. S kámošema jsme množili letáky proti tomu a udělali jsme pochod na Kleť. Pochopitelně, že mu soused v baráku, když jsem dával do schránek tyhle protestní letáky, tak mě seshora viděl a udal. Tak mě hned vykopli z práce u Muchy a šel jsem na tu dřevárnu.“
„Nás odsoudili pochopitelně na soudě v Krumlově. Já jsem dostal z těch čtyř, co jsme tam byli, co jsme se do toho zapletli, jsem dostal nejvyšší trest šest měsíců. A ostatní dostali po měsíci, protože já jsem to neodvolal, co jsem udělal. No, šest měsíců. Pak mě vykopli z práce a živil jsem se rukama. Já jsem odešel do lomu potom z továrny. Tam jsem začal dělat střelmistra, pak mě poslali na měsíc do Zlína (do Otrokovic, pozn. ed.). Střílel jsem malé kameny, třeba dvě stě za den. To kluci navrtali, já jsem to navil, odbouchl.“
„Tak tam jsme se scházeli jako kluci, pásli jsme krávy. Měli jsme tenisák, hráli jsme fotbal, tam jsme se naučili techniku. Dělaly se ohníčky, pásly se teda krávy u toho. Na podzim jsme si nakradli brambory na polích. Pak jsme si je pekli, u ohníčku jsme se ohřívali. No, dětství perfektní jsem měl. Nás bylo doma deset dětí (10 lidí, 8 dětí a dva dospělí, pozn. ed.) a vyrůstali jsme v jedný místnosti čtyřikrát čtyři, dvě postele, jedna kolébka, tam byl vždycky ten nejmenší. A spali jsme dva takhle a dva takhle, abychom se tam vešli. No, dětství jsme měli perfektní.“
Vladislav Palkovič se narodil 1. ledna 1939 v obci Lamač poblíž Bratislavy na Slovensku. Vyrůstal v početné rodině v nuzných poměrech. Od dětství se věnoval sportu a časem začal závodně běhat a hrát fotbal. Střední školu – mlékárenskou průmyslovku – absolvoval v Kroměříži, následně narukoval na vojnu do Českých Budějovic. Poté se přestěhoval do Prachatic, kde se seznámil se svou ženou. Nastoupil do papírny ve Větřní a vstoupil do komunistické strany. S okupací Československa v srpnu 1968 nesouhlasil a rok nato se zapojil do příprav protestní akce. Kvůli šíření letáků jej ale kdosi udal a následovaly výslechy na StB a soudní proces. Výsledkem byl šestiměsíční podmíněný trest, vyloučení z komunistické strany a degradace v zaměstnání. Při práci se dřevem utrpěl pracovní úraz. Poté pracoval v lomu a po doplnění vzdělání zde působil jako střelmistr. Po roce 1989 se stal starostou obce Větřní. Dodnes (2019) rekreačně běhá.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
