Lidé se báli o děti nebo o práci. Já si říkal: Mně je to jedno, klidně mě zabijte
Petr Ouda se narodil 14. srpna 1953 v Teplicích. V šestnácti letech odešel z domova a jako potulný písničkář se pohyboval mezi nezávislou severočeskou mládeží. Vyučil se instalatérem, poté pracoval v národním podniku Báňské stavby. Kvůli svému nonkonformismu byl soustavně pronásledován policejními složkami. V roce 1972 byl poprvé odsouzen, důvodem se stalo stržení sovětské vlajky během výletu v severočeských Mikulášovicích, devět měsíců pak strávil ve věznici v Ostrově nad Ohří. Po propuštění spolupracoval s aktivistou, hudebníkem a vydavatelem Františkem Stárkem a ještě více se sblížil se severočeskou undergroundovou subkulturou. Podepsal prohlášení Charty 77, dokument také pomáhal šířit a získával další signatáře. Ve druhé polovině sedmdesátých let byl opět uvězněn, nejprve za nevýznamný přestupek a později i za údajné křivé svědectví v procesu s Jiřím Chmelem. Po propuštění našel útočiště v komunitě přátel z undergroundu, kteří pod vedením manželů Jana a Květy Princových obývali bývalou faru v Robči a statek v Mastířovicích pod Českým středohořím. Po nuceném opuštění mastířovického domu dostal přidělený byt v paneláku v nedaleké obci Hošťka. Závěr osmdesátých let prožil v Praze, v letech devadesátých pak v Teplicích provozoval rockový klub.