Miluška Ottová

* 1943

  • "Protože když tatínek od roku 1945 do roku 1951 dělal správce hotelu Praděd, měl německý personál. Byli to mladí lidé a [do odsunu] nechtěli. Táta jenom řekl mamince: 'Prosím tě, nemluv německy,' – to bylo období té 'Slánštiny' – 'ještě pojedeš s nimi.' Tak musela skončit, no, bohužel. Ale maminka se k nim vždycky chovala krásně, protože byl lístkový systém, paní šéfová nakoupila materiál, měla jednu Rakušanku, která krásně šila a všem našila. Byli to sourozenci, dvě holky a jeden kluk, od nich jsem slyšela němčinu, tak jsem 'šprechovala deutsch', potom jsme chodili soukromě k jedné Rakušance a bylo to senzační."

  • "Nejvíce jak byl transport do toho Niska – sester se švagry – to jsem taky nevěděla. Maminka seděla v chodbě, měla zapálenou svíčku a plakala. To se pak těžko vypráví. A když jsem se na něco ptala sestry, tak [mi řekla]: 'Netahej mě za jazyk,' protože ona to prožila... A pak ale – jezdila jsem ještě zamlada na židovskou náboženskou obec na Majzlovku a tam jsem viděla film o tom, jak se praktikovalo to ukrývání. Tekly mi slzy... Potom jsem volala Ruthce a děkovala jí, že žiju."

  • "Naše rodina žila před a za okupace v protektorátu v Ostravě. Po všech možných, dobře známých, systematických represích byly sestry naší matky, jejich manželé a děti deportováni směr Nisko a Osvětim. Otec byl z rasových důvodů rovněž uvězněn, matka se před transportem ukrývala. Nám dvěma, tj. mně a mé sestře poskytli úkryt přátelé v Beskydech. Konec války jsme prožily s pomocí jiných přátel v pekle rozbombardované Ostravy. Přežily jsme skoro zázrakem a po osvobození se šťastně shledaly s oběma rodiči. Z koncentračního tábora se nikdo nevrátil. Z Buzuluku se probojoval jeden bratranec – Robert Kauder."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 24.06.2024

    (audio)
    délka: 01:14:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Olomouc, 08.07.2024

    (audio)
    délka: 39:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jako židovské děti jsme se sestrou přežily část války v úkrytu

S dcerou Eliškou, 1978
S dcerou Eliškou, 1978
zdroj: archív pamětníka

Miluška Ottová, roz. Nováková, se narodila 19. srpna 1943 v Moravské Ostravě do smíšeného manželství Evžena Nováka a Amálie, roz. Mandelové, jako druhé ze čtyř přeživších dětí. Maminka byla Židovka. Roku 1943 otec ukryl Milušku a její desetiletou sestru Ruth před nástupem do transportu u sedláků na statku v Trojanovicích, kde bez rodičů strávily necelé dva roky. Ruth zde pracovala, Milušku schovali v seně. Matka se ukrývala v ostravské nemocnici na Fifejdách za pomoci českého lékaře. Rodina se po osvobození Ostravy 30. dubna 1945 znovu shledala. V koncentračních táborech zahynuly matčiny sestry s rodinami, zpět se vrátil pouze bratranec Robert Kauder. V rámci dosídlování pohraničí odešla rodina roku 1945 do Frývaldova (od roku 1947 Jeseník). Roku 1951 zde získali dům. Po roce 1948 mohla studovat pouze nejstarší sestra Ruth. Miluška Ottová se roku 1960 vyučila zahradnicí, roku 1963 maturovala na dvouleté nástavbě oboru v Zábřehu. Roku 1964 se vdala za Karla Ungera, manželství nevydrželo. Mladší sestra Helena odjela roku 1965 do Ameriky navštívit strýce, rozhodla se zůstat. Roku 1977 se Miluška Ottová vdala za kolegu z podniku Kniha Břetislava Ottu. V průběhu zaměstnání vystudovala dálkově knihkupeckou školu v Luhačovicích. Po svatbě žili s manželem v Olomouci. Vychovali dceru Elišku (1978). Miluška Ottová je od roku 2001 členkou a tajemnicí Českého svazu bojovníků za svobodu a od roku 2003 kontaktní osobou sdružení Živá paměť. O svém životním příběhu a tematice holokaustu přednáší na školách. Roku 2024, v době natáčení, žila v Olomouci.