Igor Ocelka

"Po té invazi jsem zůstal v Jugoslávii. Z té Jugoslávie jsem odešel do Rakouska, z Rakouska jsem odjel do Německa. Jsem opakoval takovou malou cestu maminky, ale za lepších podmínek. A v Německu jsem dělal, ale vzhledem k tomu, že jsem onemocněl a bylo mně doporučeno, abych syna poslal domů, tak jsem poslal domů syna a manželku. A já jsem zůstal tam venku sám. Ale protože mě měli operovat a pak bylo potřeba, abych měl následnou péči, po té operaci, tak jsem chtěl, aby manželka tam za mnou přijela. Oni ji nechtěli pustit. Říkali, že je taková, řeknu to po brněnsky, taková fligna, že se je snažíme oblbnout, že mi žádná operace nehrozí. Když mi potom doktor říkal, že je to nutné, udělat tu operaci, tak jsem se rozhodl, že z toho Německa odjedu domů. Tak jsem odjel domů a tady mě odoperovali, já jsem zůstal tady a už jsem ven neměl možnost vyjet."

"Těsně než otec odešel do zahraničí, tak se rodiče sezdali. A já jsem se narodil, když už otec byl ve Francii nebo když byl v Polsku. Tak jsem se narodil, protože otec podle toho, jak mně maminka vykládala, spálil nějaké dokumenty na letišti a hledalo ho gestapo. To bylo gestapo nebo policie a hledali ho, protože se rozhodl opustit republiku. A já jsem se narodil potom, když už byl mimo republiku. Mě vychovávala babička s dědečkem, to byli rodiče mé matky, a vzhledem k tomu, že otce hledalo to gestapo nebo policie, tak maminka byla vyslýchána. Mě odvezla k rodičům a řekla jim, že odjíždí lyžovat. To bylo někdy v lednu nebo v únoru, to nevím. Ten měsíc si přesně nepamatuji, to jsem pro stáří zapomněl. Tak odjela jako lyžovat, ale utekla přes Maďarsko, Slovensko, Řecko, Srbsko do Palestiny a z Palestiny do Egypta, z Egypta odjela do Mombasy a tam se nalodila, protože otec jí hradil cestu, tak odjela do Anglie za otcem."

"Já jsem maminku viděl poprvé ve čtyřicátém sedmém roce, když sem přijela, že by nás vzala s sebou do Anglie. Tam měla ten obchod, a že bychom tam mohli jako rodina fungovat. Takže bychom bydleli někde, říkala – to si pamatuji –, že bychom bydleli někde u Londýna. Protože bychom měli takový malý domek. Tam jsme měli králíky a já nevím, vinohrad, tak jsem si myslel, že chtěla, abychom odjeli tam. Děda by eventuelně chtěl odjet, protože děda byl národní socialista a viděl, že to tady nebude nic moc, ale babička v žádném případě nechtěla a já taky ne. Protože jsem tady měl kamarády a nedovedl jsem si představit, že bych byl někde bez babičky. Já jsem babičku pokládal za svoji maminku, protože mě vychovávala. A tak jsem do Anglie nechtěl. Tak matka řekla, že to tady vyřídí, že dostane nějaké peníze. Tak tady dva měsíce jezdila po úřadech. Ten obchod tam měla sice nějak zajištěný, ale říkala, že už tady nemůže nic dělat. Sebrali jí ale doklady, když byla v Praze, musela je tam odevzdat na vyřízení dalšího toho řízení. Ona měla nějaké náhradní doklady, protože ji upozorňovali, už když jela sem za námi, aby nás tam vzala, že tady se to schyluje k tomu, že tady budou komunisti. Že všichni ti, co byli na Západě, že budou mít problémy. Tak měla ještě náhradní doklady, protože neutíkala poprvé, už utíkala tenkrát v zimě přes půl světa. Tak odjela na ty náhradní doklady do Vídně. Mluvila anglicky a odjela přes Vídeň do Anglie. A od té doby jsem ji potom neviděl. Až do roku, myslím, 1964."