Ta doba byla strašlivá, nemohla být ale důvodem, abych se nesnažila žít naplno
Eva Novotná, rodným jménem Machová, se narodila 2. prosince 1933 v Kyšperku (dnes Letohrad) v podhůří Orlických hor. Po podpisu mnichovské dohody a odtržení československého pohraničí se její rodné město ocitlo v bezprostřední blízkosti hranice. Situaci jako dítě prožívala především prostřednictvím svých nejbližších, kdy vnímala jejich opodstatněné obavy z budoucnosti. Vzpomíná i na další události, které souvisely s německou okupací, na situaci ve městě na konci války, ale i následný odsun německého obyvatelstva a jeho důsledky. Krátce po válce začala studovat gymnázium v Kostelci nad Orlicí, v roce 1950 přestoupila na pedagogické gymnázium v Hradci Králové s naději, že po jeho ukončení bude mít možnost pokračovat ve studiu na vysoké škole. K dálkovému studiu pedagogické fakulty byla nakonec přijata až po roční praxi v jedné z vysídlených pohraničních vesnic v Orlických horách. Po promoci se přestěhovala do Prahy, začala učit, vdala se, narodily se jí děti. Popisuje mnohá úskalí běžného života v reálném socialismu, ale i naději, která provázela období tzv. pražského jara, a následný šok po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Po prověrkách musela kvůli nesouhlasu s invazí odejít ze školy a zanedlouho se sama rozhodla školství zcela opustit. V roce 1977 začala pracovat v Národní knihovně, do roku 1989 jako vedoucí audiovizuálního střediska, po sametové revoluci jako vedoucí oddělení public relations. Spolupodílela se na proměně Národní knihovny v moderní instituci. Několik let moderovala autorské pořady v Českém rozhlasu, učila na Vyšší škole informatiky a spolupracovala také s Obcí spisovatelů. V době natáčení rozhovoru pro Paměť národa (2023) žila střídavě v Praze a v Letohradě a nadále se věnovala psaní článků do různých periodik, zaměřených na reflexi současného dění.