Miloš Nevoral

„Lojzík, který byl u vládního vojska, byl odsouzený k doživotí. A pamatuju si přesně, protože jsem se toho zúčastnil jako divák, když byla Herta po odsouzení soudem pověšená, byla potom dána na rakve, naložena na náklaďák, a ten Lojzík si na tu rakev sedl a vezli je do Jihlavy.“

„Ale protože to bylo potlačený gestapem z Jihlavy, lidi se rozutekli, ale bohužel čtyřicet lidí, co tam bylo, včetně mých čtyř starších spolužáků, tam padlo. Z jedné rodiny a jmenovali se bratři Bílkové, všechny jsem je znal. Josef, který byl nejstarší, byl vyučený obchodní příručí. Druhý Bedřich byl vyučeným kovářem a nejmladší byl vyučený krejčí. Šestého května pro ně k jejich rodinnému domu přijelo gestapo s tankem. Otec to viděl, přeskočil přes plot, schoval se za plotem a říká: ‚Všechno špatný‘. Všechny čtyři kluky sebrali, odvezli je na radnici a před radnicí je postříleli.“

"Když přijeli do Třeště, tak samozřejmě zabrali obchod a tak dál. A byla měna, jedna koruna, jedna marka. A pak byla jedna ku deseti, to znamená, že marka měla hodnotu deset korun. A oni přišli k řezníkovi Šmídovi a chtěli kousek salámu. Vyndali marku a on jim dal celé kolo salámu za těch deset korun. Jinak salám stál, ten točený, někde kolem šesti korun. Přišli k Bínovi, k pekařovi, to bylo v Nádražní ulici, ten měl nejlepší rohlíky z Třeště, a víte proč? Protože on ty rohlíky zadělával kozím mlíkem. A to byla specialita. A on měl rohlíky - šest rohlíků za korunu dával. Jinak byly rohlíky po dvaceti halířích."

"Samozřejmě že si pamatuju ještě, jak přijížděl transport vojenský, protože kolem Jihlavy už byly ty mosty všechny vyházené partyzány. Tak už na tu západní frontu, respektive už byl příjezd jen z Kostelce na Třešť, na Telč, na Slavonice. Jednou přijel ten obrněný vlak do Třeště a zůstal stát v Třešti, protože neměl dostatek páry, tak tam zůstal stát. A to už bylo v roce 1945 a najednou přiletěli hloubkaři. Víte, co to byli hloubkaři? To byli američtí nebo angličtí letci a měli takové dvoukřídlé ty trupy. Většinou v tom lítali černoši a ti lítali za lesy, využívali těch vln a stříleli ty lokomotivy, ničili ty transporty, co jeli už ty obrněné. A taky jednou v Hodicích napadli ten vlak a rozstříleli lokomotivu."

"Před komunisty utekl do zahraničí konkrétně můj bratr třeba. Několik kluků kamarádů se dohodlo, že půjdou za Baťou do Kanady, do Ameriky. Tak šli a nakonec byli prozrazeni a na hranicích je chytili a byli uvězněni v Plzni na Borech. Odtamtud se dostali do lágru tady do Mimoně a odtamtud je poslali do dolu do Ostravy do Karviné, to byl armádní důl. A také se tam říkalo, kdo tam je, návrat nežádoucí."

"A u toho jednoho papírníka nahoře bydlel pan farář, který nás vyučoval a jmenoval se Chalupa. Ale ten byl tak přísný, že nosil v aktovce rákosku. To byla fišpanka, stočená taková. A museli jsme tak poslouchat, tam se nesmělo ani hnout. V lavicích jsme seděli po třech většinou. Po třech. A to když on vytáhl někoho z té lavice a musel jít na stupínek, tak musel zase ten jeden vystoupit z té lavice a takhle to bylo. Jinak na kreslení a na krasopis jsme měli pana ředitele a museli jsme mu chodit dolů do ředitelny pro housle. A taky se jednou stalo to, že jsem šel a ty housle jsem mu přinesl na stůl a někdo z kluků mu hodil do houslí dvacetník. A on začal hrát a teď mu to, jak se říká, nešlo a on se tak rozčílil, že tím smyčcem práskl a přerazil ho. Tak takoví jsme byli."