Lydia Němcová

* 1944

  • „Jednou mě taková větší slečna nakopala, sprostě řečeno, do prdele. Zdůvodnila to tím, že jsem Němka a že její strýc zahynul v Osvětimi. To mi utkvělo v paměti. Šla jsem k nim, protože měla mladší sestru a s tou jsem se kamarádila. Nakopala mě a řekla, ať vypadnu. To jsem pořád slyšela, že jsem Němka. Já se necítím jako Němka. Maminka byla Francouzka a tatínek si po válce zažádal o české občanství. Republika se založila roku 1918, tatínek se narodil roku 1915. Měl nějaké školy české a nějaké německé. Tak co byl? A co jsem já? Kolikrát se mě lidi ptají. Já sama nevím, co jsem.“

  • „Tatínek neměl nic a maminka přišla s dvěma kufry. Tam měla jen naše osobní věci a vždycky říkala, že si s sebou přivezla tři lžíce, tři vidličky, tři malé lžičky a jeden nůž. A tatínek neměl ani pořádně co na sebe. Babička jim někde v bunkru posbírala peří a z toho jim udělala jednu peřinu. A maminka pak říkávala, že v té peřině je něco tvrdého. Pak ji jednou otevřela a byl tam náboj z kulometu. Dlouho jsme ho měli někde doma.“

  • „Když jsem se sem nastěhovala, uměla jsem jen německy a francouzsky. U nás doma se mluvilo jen německy, protože tatínek uměl jen česky a německy, maminka francouzsky a německy. Po válce ale bylo zakázáno mluvit německy. Takže maminka, která neuměla ani slovo česky, s tím měla velké problémy. Musela nakupovat německy. Měla kvůli tomu i špatnou pověst. Nechci ani opakovat, jak jí říkali. Bylo tady hodně přistěhovalců, volyňští Češi nebo lidé z jižní Moravy. Zůstalo jen pár zdejších lidí. A problémy byly pořád.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    v Sudicích, 09.05.2019

    (audio)
    délka: 01:05:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Život mi ztrpčila nálepka Němky

Lydia Němcová, kolem roku 1962
Lydia Němcová, kolem roku 1962
zdroj: Archiv Lydie Němcové

Lydia Němcová, za svobodna Dastigová, se narodila 23. února 1944 ve městě Amnéville ve Francii. Matka byla Francouzka, otec pocházel ze Sudic na Hlučínsku. Rodiče se poznali v kasárnách v Thionville obsazených po kapitulaci Francie v roce 1940 německou armádou. Lydiina matka tam pomáhala v kuchyni. Otec, vyučený řezník, který musel narukovat k wehrmachtu, kasárenské vývařovně velel. Po svatbě byl poslán na ruskou frontu. Na konci války se vrátil do Sudic a poté, co mu československé úřady nepovolily vycestovat do Francie, přesvědčil manželku, aby se roku 1947 přestěhovala s dcerou za ním. Lydia neuměla česky, s rodiči mluvila pouze německy. Rodina měla ve vesnici, ze které byla většina původních obyvatel vysídlena do Německa, obtížnou pozici. Kvůli jejímu původu ji nevzali ani na učiliště. Asi pět let vykonávala těžkou práci na stavbách, poté se živila jako prodavačka. Je v důchodu, žije v Sudicích.