Miloslav Nekvasil

„Pamatuji si, že barikády byly v každé hlavní ulici. U nás sídlili příslušníci jednotek SA a ti, bohužel, začali strašlivým způsobem řádit. Chodili do sklepů pro lidi, kteří se tam ukrývali před nálety a před povstáním, a nutili je barikády rozvírat. Otce mých kamarádek z evangelického sboru zastřelili. Jednoho spolužáka, který během povstání vyšel na ulici, taky zastřelili. Kdo vykoukl ven, toho zabili. Bylo to velice smutné. Právě u nás na Žižkově kolem Pražačky to bylo velmi napínavé a zlé kvůli členům SA. Člověk se divil, čeho byli schopni. Bylo jim přitom osmnáct, devatenáct let. Když jsme 8. května mohli vyjít ven, viděl jsem hromadu mrtvých, které Němci zabili. Těla byla shromážděna v ohradě na žižkovské vozovně. Působilo to na mě hrozně. A dodnes působí jako obraz šílené surovosti.“

„Musím říct, že jsem ničím nevynikal, ale už od dětských let jsem měl strašně rád divadlo. Zní to neuvěřitelně, ale uchvátila mě Prodaná nevěsta, kterou nám hráli jako školní představení. Líbilo se mi tak hodně, že mi maminka někde sehnala libreto, a já si to celé opsal. Říkal jsem si, že bychom to možná mohli hrát jako školní divadlo. V chlapecké škole!“