Miloslav Musil

„Tenkrát byla jednodušší doba v jediný věci, všichni jsme měli společné nebezpečí, což byli komunisti. Takže všichni byli spolčení proti nim. Bylo to všechno úplně jiný, jako jiná doba. Tady neexistovaly obchodní domy, nebyly mobily, nebyly sociální sítě. Tady byla jedna televize, Československá televize, a my jsme museli věřit tomu, co tam řekli.“

„A před tou revolucí, ta vlastně začala tím, že začly být ty demonstrace v Praze studentský, no a my jsme hráli v té době s Vláďou Justem. On přijel, měli jsme jet do Dobrušky tady hrát, říkal, že se v Praze dohodli umělci, že nebudou vystupovat, dokud se to nějak nevyřeší. Že vždycky přijedou na vystoupení podle smlouvy, ale že tam Vláďa bude povídat, jak to vypadá v Praze. Prostě my jsme netušili, že jsou nějaký demonstrace, ani v Pardubicích nikdo nevěděl, že v Praze jsou studentské demonstrace. A Vláďa Just měl tenkrát syna, kterej chodil na gymnázium, a toho tam ty milice zmydlily, tak toho byl plnej. A tak jsme přijeli do Dobrušky a tam netušili vůbec, protože v rádiu se o tom nemluvilo, televize o tom nevysílala, v novinách nic nebylo. Dokonce byly města, kde jim i vypínali proud, aby se nikdo nic nedozvěděl. A tak jsme takhle jezdili a místo vystoupení, tejden, čtrnáct dní před revolucí, a vždycky jsme přijeli a říkali jsme, co se v Praze děje a jak to funguje a tyhlety věci. Že jsme spíš dělali takové, jakoby, omluvili jsme se, že neodehrajeme naše představení, ale že jim budeme povídat tady o tom.“