Jiří Moskal

* 1948

  • "Dvanáct jsem jich vyhrál, dvakrát jsem byl druhý, takže jsem vyhrál jak malé mistrovství, tak velké. Na základě toho a zase velice dobrých vztahů s tehdejším ředitelem, panem Koreckým, který na konci sezóny, když jsme šli titul oslavovat, tak celou tu slavnostní večeři zaplatil. Požádal jsem ho, jestli by bylo možné pro další sezóny koupit formuli Easter, která byla hodně na vzestupu. Víceméně se dá říct nová třída, skoro nejvyšší stupínek, kterého bylo možné ve východním bloku dosáhnout. Vydal příslušné pokyny a v zimě 1975 jsme přivezli formuli Easter a já začal sezónu 1976 jednak závody do vrchu, i závody na okruzích."

  • "Tak díky tomu, že tam ti lidi, nebo ta vývojová konstrukce měla k dispozici i zahraniční časopisy týkající se automobilové problematiky, tak aby byli v obraze, co se děje ve světě, tak tam chodily taky časopisy, ve kterých byly poměrně veliké články o Dakaru. A ten Radek Fenclů takhle jednou při té kávě říkal: 'Hele, to by byla paráda, kdybychom se mohli toho účastnit.' To bylo v zimě 1983."

  • "A tam jsem byl vyslán, že si tam chtějí popovídat. Navíc jedním z těch lidí na tom StB byl Jirka Konvička, a to byl kluk, který ke mně chodil do garáže. Já mu opravoval auto. Když někdo řekl, že je policajt, nevadilo mi to. Měl jsem pár známých lidí, kteří tam byli. Koneckonců švagr Pavla Světlého byl také policajt, což jsem se dozvěděl následně, dokonce snad šéf StB v Jablonci. Já jsem to v té době vůbec nevěděl, nikdo se mě na nic takového neptal. Vím, že ještě jednou, když jsem přišel... bral jsem to tak, že jim jdu udělat soukromou besedu o Dakaru. Jednou jsme tam v té místnosti takhle byli, říkal jsem jim, ať vypnou odposlechy. Představte si, co mi ten Jirka Konvička, kterého já znal, řekl: 'Jirko, kdybychom z tebe chtěli něco dostat, tak to z tebe vymlátíme.'"

  • "Když jsem nastoupil na předjíždění, odbočila vlevo. Podařilo se mi to strhnout zpátky doprava, auto se celé rozhodilo, následovala levá zatáčka, ve které bohužel... Nerad bych se dotknul pánů kameramanů, ale oni si vyberou vždycky místo, které je nejatraktivnější, ale v mnoha případech nejnebezpečnější, což se tady potvrdilo. Jak já jsem byl nucen překejvnout auto zprava doleva, tak zadní část vozu... Prostě auto šlo mírně do smyku a zadní část plošiny trefila kameru, kterou kameraman držel, a bohužel to mělo fatální následky, takže kameraman na místě zahynul, což samozřejmě byla hrozná věc. Policie přes to první vyjádření, když tam přijeli, bylo, že to nebyla naše vina, že ten auťák, který tam byl, tam neměl být. A kdyby se mně nepovedlo na jednu stranu udělat to, co jsem udělal, tak kdybychom vzali to auto z boku, jak se říká na komoru, tak by tam zůstali dva, protože v tom seděli dva. Přesto po návratu bylo ve fabrice dilema, jestli - když se tohle stalo - jestli můžu jet na Dakar. Protože samozřejmě v tu dobu si někteří lidé mysleli, že kvůli tomu budu emigrovat."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 12.07.2021

    (audio)
    délka: 02:12:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nepotřeboval jsem na někoho práskat, svoji pozici jsem si dokázal vyjet v závodě

Jiří Moskal, 1951
Jiří Moskal, 1951
zdroj: archiv pamětníka

Jiří Moskal se narodil 3. května 1948 v Jablonci nad Nisou. Nejprve vyrůstal ve Zdibech u Prahy a později s otcem Josefem, matkou Marií a dvěma staršími sestrami v Jablonci nad Nisou. V létě 1966, v osmnácti letech, mu zemřel otec. Po složení maturitní zkoušky nebyl přijat na vysokou veterinární školu v Brně. Povolávacím rozkazem byl zařazen k vojenskému útvaru do Karlových Varů, kde se začal zajímat o motorismus. Po návratu z vojny se oženil, pracoval v podniku LIAZ a začala přestavba prvního závodního vozu. Účastnil se mototuristických soutěží, které vedly k získání jezdecké licence. Od roku 1970 jezdil první oficiální automobilové soutěže. Postupně přešel k závodům do vrchu a od sezóny 1976 se zúčastňoval s vozem formule Easter pravidelně také závodů na okruzích a po dvou letech se dostal do základu čs. reprezentačního týmu. V průběhu pěti let (1978-1983) se prakticky každý rok umísťoval, ať už v mistrovství republiky, nebo v poháru socialistických zemí do třetího místa a v sezóně roku 1981 se mu pak dokonce podařilo v celkovém hodnocení získat prvenství v obou pohárech. V roce 1984 se jako tovární jezdec podílel na přípravách účasti týmu LIAZ na Rallye Paříž-Dakar, které se zúčastnil celkem čtyřikrát, a to v letech 1985-1988. Nejlepšího umístění dosáhla jeho posádka v roce 1988. O jeho služební cesty do zahraničí se začala zajímat i Státní bezpečnost, od února 1988 ho vedla jako kandidáta pro tajnou spolupráci. Pamětník od roku 1987 startoval za tovární tým LIAZ, který se účastnil Evropského poháru tahačů na okruzích. Až do svého odchodu do zahraničí v lednu 1990 byl jezdcem a vedoucím tohoto týmu. Svoji aktivní jezdeckou kariéru zakončil posledním závodem v roce 1989. Posléze působil jako mechanik v soukromém týmu Axela Hegmanna v Německu a po návratu do Čech nebyl přijat zpět do jabloneckého LIAZu, kde strávil celkem 23 let. V nadcházejících sezónách pak spolupracoval se závodním oddělením firmy Mercedes-Benz a od roku 1992 se věnuje podnikatelské činnosti. V době natáčení žil v Jablonci nad Nisou (červenec 2021). Projekt byl podpořen Fondem kultury a cestovního ruchu statutárního města Liberec.