Kostýmní výtvarnice prý nikdo nepotřebuje. Je třídní boj a musí se pracovat
Emílie Milerová se narodila 11. dubna 1936 v Modřanech u Prahy Na Beránku manželům Heleně a Václavovi Dlouhým. Oba rodiče pocházeli z chudých rodin, otec byl zedník, matka krajkářka a vyšívačka - starala se o prádlo zámožných lidí. Emílie měla o deset let starší sestru Věru z otcova prvního manželství. Válku prožila s rodiči v Modřanech. Vzpomíná na boje květnového povstání a roli vlasovců při osvobozování Modřan. V roce 1950 se hlásila ke studiu kostýmního výtvarnictví, ale nedostala doporučení, pravděpodobně proto, že odmítla chodit do Pionýra. Vystudovala střední chemickou školu, ze zdravotních důvodů se ale chemii nevěnovala a po absolvování dvouleté zdravotní školy pracovala v nemocnici jako laborantka. V roce 1959 se provdala za výtvarníka a režiséra animovaných filmů Zdeňka Milera, jehož filmy pro děti zná celý svět. Následujících dvacet pět let byla v domácnosti, vychovávala dvě dcery a starala se o pracovně vytíženého manžela a také o vnučku Karolínu, která od čtrnácti let žila u prarodičů. Milerovi se stýkali s disentem a byli sledováni StB. V roce 1982 emigrovala její starší dcera Kateřina do Švýcarska a domů se vrátila po revoluci. Emílie od roku 1985 pracovala jako sekretářka v Okresním ústavu národního zdraví (OÚNZ), po revoluci v roce 1989, kdy se OÚNZ rozpadl, odešla do penze. Ve svých šedesáti letech se začala věnovat své dávné touze – malování. V roce 2001 se její manžel nakazil boreliózou a jeho zdravotní stav se začal zhoršovat. Zemřel v roce 2011. V době natáčení rozhovoru s Emílií Milerovou probíhají soudní spory ohledně autorských práv na dílo jejího zesnulého manžela.