Jaroslava Mertlová

„Potom přišel pětačtyřicátý rok, kdy už ustupovali Němci a Rusové přijeli do Česka, do Československa tehdy. Přijeli k nám a vím, že jsme poslouchali rádio a ten reportér říkal, že hoří Staroměstská radnice a že Rusové jsou už na kraji Prahy. A přijeli skutečně k nám Rusové, všichni je vítali, jásali, nosili pití, protože byli dlouho na cestách.“

"Pamatuji si, že v poledne houkala táhle siréna. To znamená nálet. První nálet jsme zažili. Stáli jsme u okna a maminka říkala: ˏPodívejte se, to jsou stovky letadel!ˊ Tak jsme se takhle dívali a najednou jsme viděli... hukot strašný byl, a od těch letadel šly takové bublinky a to právě házeli ty bomby. No a to my jsme nevěděli. Maminka řekla: ˏDěti, pojďte radši od toho okna dál.ˊ Než to dořekla, tak jsem se probudila v koupelně s rozbitou hlavou a tekla mi přes obličej krev."