Romana Maříková

* 1980

  • „Táta začal dělat po revoluci v Rakousku a dovezl německy mluvící hodinky, mluvící váhu. To tady byl úplný absurdistán. To tu neexistovalo tyhle věci tady. Kdy jsem se najednou mohla svobodně podívat, kolik je hodin. Nebo jsem se mohla zvážit. Zvážit si potraviny při pečení cukroví. Tak to jsem vnímala (po revoluci) jako dítě jako obrovský posun, že najednou tu je něco jinýho, co tu před tím nebylo.“ - „A pak ten posun byl s chováním těch vychovatelek?“ - „Pak už se dělalo velký tytyty, protože pak už se vědělo, že by si někdo mohl otevřít pusu a mohl by si stěžovat.“

  • „To tam byly za komunismu některé vychovatelky odsunuty z jiných postů, když se nehodily a šouply se k slepým dětem, nebo jak to točil Filip Renč, k mentálně postiženým. Prostě nehodící se dáme k těmhle, protože oni to nevidí, ti to neřeknou.“ - „Nehodící se, to myslíte, že byly zlý na děti?“ - „Jo. O půl osmé byla večerka a u některých vychovatelek už jsme pak nesměly jít čůrat. Některý děvčátka to vyřešily tak, že se do rána počůraly a ráno od těch vychovatelek tím prostěradlem dostaly.“

  • „Vzpomínám na pár učitelek, který byly zlatý. Ale hodně lidí říká, že film Requiem pro panenku je nadsazený a že to tak nebylo. Bylo. Křivdy mě ale zatvrdily a posunuly mě dál. Pamatuju si jako prvňačka, když jsem neuměla povlíct postel. Paní vychovatelka místo aby mně vysvětlila jak, tak jsem dostávala na ten zadek vařečkou tak, až jsem to povlíkla. Došla jsem až na druhou vyučovací hodinu a musela jsem říct, že jsme si četli pohádku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 06.04.2023

    (audio)
    délka: 02:16:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nevidomý neznamená hloupý

Romana Maříková v roce 2023
Romana Maříková v roce 2023
zdroj: Post Bellum

Romana Maříková, rodným příjmením Všetičková, se narodila předčasně, 17. listopadu 1980 v Prostějově. Kvůli umístění v novorozeneckém inkubátoru přišla o zrak v důsledku retinopatie. Jako nevidomou ji čekala během komunismu prakticky jen jedna možnost, jak získat vzdělání, a to navštěvovat některé ze speciálních zařízení pro nevidomé a zrakově postižené. V předškolním věku tak nastoupila do Základní a mateřské školy pro nevidomé a slabozraké s internátem v Brně Veveří. Tam zažila fyzické tresty a psychické týrání vychovatelek a trpěla obrovským nedostatkem soukromí v důsledku ubytování v nevhodných klášterních prostorách. V době komunismu totiž nebylo vzdělávání v obyčejných školách v místě bydliště možné. Tato možnost se otevřela až po sametové revoluci. Romana Maříková tak v roce 1991 přestoupila v pátém ročníku na základní školu v Plumlově. Po pádu režimu se začaly rozvíjet neziskové organizace na pomoc nevidomým. Po otevření hranic získali nevidomí také přístup ke speciálním pomůckám ze zahraničí. Po absolvování střední školy se sociálním zaměřením v Prostějově se jí podařilo vystudovat Univerzitu Palackého v Olomouci, obor Pedagogika a sociální práce. Živí se jako masérka. V době natáčení v roce 2023 žila Romana Maříková se svou partnerkou v Olomouci.