"Ale tehdy - tehdy přišel třeba takhle mikrofilm a tam byla nahraná Strážná věž, nafocená, a teď to naši bratři tajně v nějakých těch zařízeních ofotili ve formátu fotky, každou stránku. No a pak byli písaři na stroji, kteří to opisovali na tzv. papír neprůklepák, papír pro leteckou poštu. A to jsme celé balíky kupovali najednou, a to jsem psala taky, opisovala tedy. Najednou jsem si dala do psacího stroje dvanáct výtisků a mezi to kopíráky ještě. Takže, no, muselo se dobře, trošku silou, aby to bylo vidět, třeba i ten poslední výtisk. No, takže tady to jsem měla doma. Nebo třeba nějaká brožurka se psala, nebo nějaká knížka. Pak zase byli lidi, kteří to nějakým způsobem svázali. Na stroji psaná tadyta literatura. Takže doma jsem měla každou Strážnou věž v tomto formátu, protože jsem to z ní opisovala. Doma jsem měla psací stroj, svůj vlastní, co jsme koupili. Doma jsem měla nějaké balíky papírů, doma jsem měla ty dobré kopíráky. Takže kdyby u nás někdy udělali domovní prohlídku, tak mě zavřou."
"'Kamarád plný heroinové múzy ví, proč hrám blues.' No a u toho se hrál blues. Tak jsem byla aktivní, ale moje maminka a sestra byly doma, že jo, já jsem byla z domu pryč, jednou za týden, tehdy se i soboty dělaly. Jednou za 14 dní byla volná sobota, to jsem jezdívala domů a oni vždycky, když jsem měla přijet, tak si domluvily ty rozhovory se svědky Jehovovými. No, tak jsem si to vyslechla, tak nějak jsem se začala trochu více dívat do knihy Bible, no, ale nic."
Květoslava Málková se narodila 7. srpna 1944 ve slovenské obci Diaková. Oba rodiče patřili k luteránské evangelické církvi, ale seznámili se s učením svědků Jehovových. Samotná pamětnice se k této církvi přidala a křest přijala v roce 1968, částečně i pod vlivem úmrtí otce. Ještě předtím se vdala a následovala manžela do jeho rodných Pardubic. Během následujících let patřila k „opisovačům“ ze zakázané literatury svědků Jehovových a zúčastnila se domovních setkání a studia Bible. Manžel se nikdy svědkem nestal a to byl možná důvod, proč u nich doma nikdy neproběhla domovní prohlídka, která ji mohla stát několikaleté věznění. Po roce 1989 navštívila ústředí svědků v New Yorku a mezinárodní sjezd v Michiganu.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
