Ještě pořád jsme byli okupovanou zemí a věděli jsme, co Němci dokážou
Václav Majer se narodil 30. září 1930 v Roztokách u Prahy. Část dětství prožil v době druhé světové války, se kterou souvisí mnoho událostí v jeho rodném městě. Tou nejvýznamnější byl příjezd nákladního vlaku se čtyřmi tisíci vězňů z koncentračního tábora u Litoměřic na roztocké nádraží. Vlak se podařilo pozdržet přednostovi místní železniční stanice Janu Najdrovi na téměř celý den a obyvatelé Roztok začali organizovat pomoc zuboženým vězňům. Lidé nejen přinášeli potraviny, ale zdravotní sestry roztockého Červeného kříže společně s místním lékařem pečovali o těžce nemocné v provizorně zřízeném lazaretu. Odhaduje se také, že přibližně třem stovkám vězňů se s pomocí místních podařilo z transportu uprchnout. Na počátku května se konal na hřbitově na Levém Hradci pohřeb obětí, kteří nelidské podmínky během transportu nepřežili. Václav Majer vzpomíná i na další události související s válkou, na osudy židovských obyvatel Roztok, na bombardování Prahy i nedalekých Neratovic a Kralup nad Vltavou, na začátek Pražského povstání, kdy z Roztok odjely na pomoc Praze tři desítky bojovníků. S vypjatou atmosférou konce války souvisí i poprava 29 německých zajatců, údajných příslušníků SS. Nikdy nevyšetřený incident se udál 10. května 1945 v roztockém Tichém údolí a ostatky popravených byly exhumovány a převezeny na německý vojenský hřbitov v Chebu teprve v roce 2014. Po válce vystudoval Václav Majer učitelský ústav a později dálkově pedagogickou fakultu. Ještě jako středoškolský student se zúčastnil pochodu na Pražský hrad k vyjádření podpory prezidentu Benešovi. Mnoho jeho vzpomínek se týká také období po komunistickém převratu. Popisuje, jak vnímal způsob, kterým komunisté v 50. letech upevňovali svou moc, vzpomíná na období pražského jara, invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 i vše, co následovalo v tzv. normalizačním období. Na své první učitelské místo odjel v roce 1948 do vysídleného pohraničí v Krušných Horách, popisuje také situaci v poválečném pohraničí. Povinnou vojenskou službu strávil v dalším pohraničním městě, v Chebu, v době, kdy Československo začínalo budovat tzv. železnou oponu. Po sňatku se svou celoživotní partnerkou se vrátil do Roztok a na místní škole učil více jak tři desítky let. Krátce po sametové revoluci se zapojil do komunální politiky a jako člen zastupitelstva za Občanskou demokratickou stranu pracoval pro své rodné město dalších sedmnáct let. Během katastrofální povodně v roce 2002 přišla rodina Václava Majera o veškerý majetek. V roce 2023 žil v Roztokách u Prahy.