poručík František Mádr

* 1927

  • „Takže, musím říct, že jsem pracoval ve firmě Wagner, která byla pak přejmenovaná na TOS (továrna na obráběcí stroje). Učil jsem se tam od roku 1942, kdy jsem nastoupil nejdříve na rok do učňáku, pak jsme přišli na Hálkovou a pracoval jsem další dva roky jako učeň. Jednoho dne při náletech – to byl prosinec, musel bych jmenovat to datum – byly velký nálety, opravdu velké krvavé nálety. Ve fabrice nás poslali domů, tam nebyly nikde kryty. Byli jsme tři učni, utíkali jsme já, František Mádr, Miroslav Štrek a Alois Pazdera. Byli jsme tři učni, dali jsme se na útěk. Zastavili jsme se v Hodolanech, už na cestě k nám, do Bystřice, za plotem, kde se šlo do hodolanského hřiště. Říkali jsme si, že to přečkáme a půjdeme zpátky do fabriky, ale ty nálety trvaly. Stalo se, že za námi nedaleko za hřištěm bouchla bomba, jak odlehčovali bomby. Říkali jsme si, že už tam nebudeme čekat a utečeme domů. Utíkali jsme přes silnici ve směru na Bystrovany, brali jsme to zkratkou. Když už jsme byli u Bystrovan, to je vesnice, dostali jsme se na polňačku a nad námi jsme slyšeli – to nelze říct, že to bylo přímo nad námi nebo kousek od nás – ale pořád jsme utíkali po cestě, a když jsme se zastavili a obrátili se, to už jsme byli asi pět set metrů daleko, vidíme, jak nějaké kusy letadla padají dolů, a zahlídli jsme patrně lidská těla, která letěla rychle dolů. To byl takový moment, kdy někdo z nás křičel: ‚Dívejte se, co se tam děje!‘ Navzájem se tam sestřelil zřejmě německý stíhač s bombardérem, který se patrně zpozdil, letěl sám. Došlo k tomu... a slyšeli jsme ránu. Dívali jsme se, hledám ten čas, jak to bylo, poněvadž jsme utíkali, a když jsme se zastavili, už jsme viděli, jak z toho letadla vše padá. Pak jsme viděli i jeden padák, to byl asi ten Němec. Všichni ti Američané byli mrtví. Nikdo z nich se nezachránil, mají pomníček u Bystrovan u Bystřičky.“

  • „Po zabrání Sudet byly u nás vyznačeny hranice, protože jsme byli sousedé s Mariánským Údolím a s Mrsklesy. To znamená, že Němci tehdy zarazili takové dřevěné kůly, vždycky kus od sebe, na to takovou bakuli slámy. Tam jsem potom udělal blbost s kámošem, že jsme to šli zapalovat – a Němci šli zrovna po trati. To byla naše hloupost, kterou jsem vymyslel, hned nás při tom zjistili. Utekli jsme, vůbec nás neviděli. Byly vyznačené hranice a jezdili k nám – začali na to naši lidé poukazovat – že zaměstnanci dráhy u nás nakupovali máslo, maso a tak dále. Ze Sudet k nám do Bystřice okamžitě začali jezdit Němci na velké nákupy, jako se dnes jezdí do Polska.“

  • „Hodně zaměstnanců z cukrovaru šlo na vojnu, museli narukovat. Byl to rok 1938. Šli – vím bezpečně – u nás nahoru, někde do Dětřichova na pevnůstky, tam někde v těch obcích byl, tam působili. Když potom ovšem došlo k takovému zvratu, že prezident opustil republiku, došlo k tomu, že Hácha nařídil rozpustit armádu, takže přišli domů. Na jednu stranu bylo dobré, že se otcové vrátili, že k ničemu nedošlo, protože tehdy šli s tím a říkali to, že z pevnůstek (věděli, kam jdou) se těžko někdo vrátí, tak k tomu skutečně došlo, otcové se vrátili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Velká Bystřice, 30.11.2023

    (audio)
    délka: 01:08:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Velká Bystřice, 17.05.2024

    (audio)
    délka: 02:06:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 3

    Olomouc, 25.05.2024

    (audio)
    délka: 02:04:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za mého života se vystřídalo v čele státu dvanáct prezidentů

František Mádr, Olomouc, 1953
František Mádr, Olomouc, 1953
zdroj: archív pamětníka

František Mádr přišel na svět 15. března 1927 ve Velké Bystřici do rodiny cukrovarského dělníka, maminka byla v domácnosti, měl ještě sestru. Celý jeho život byl a je spojen s Velkou Bystřicí, kde zažíval začátek druhé světové války i následující válečná léta a lokální válečné události. Zpovzdálí sledoval, jak Němci koncem války zapalují dům ve vsi poté, co vyšlo najevo, že jedna z rodin zde skrývala partyzána. Stal se svědkem letecké bitvy blízko Bystřice roku 1944 a osvobozování obce v roce 1945. V lednu 1945 byl nuceně nasazen v Hranicích, odkud utekl. Hrál aktivně házenou za oddíl Velké Bystřice. V letech 1942–1945 se vyučil strojním zámečníkem v továrně Wagner (po roce 1950 TOS) v Olomouci. Pracoval zde do roku 1949, kdy odešel na vojnu k protiletadlové obraně. Vystudoval důstojnickou školu, do roku 1954 byl u armády, působil u protiletadlové obrany v Olomouci. Kvůli zaměstnání v armádě vstoupil počátkem padesátých let do KSČ. Roku 1953 se oženil s Dagmar, rozenou Dotřelovou, vychovali dvě dcery, Ivanu a Dagmar. Roku 1954 odešel kvůli zdravotním potížím do civilu. Většinu pracovního života strávil jako mistr ve zbrojířských dílnách v Olomouci na Tabulovém Vrchu. Později pracoval deset let jako mistr ve výrobě firmy Mora Moravia v Mariánském Údolí. V letech 1974–1976 zastával funkci starosty obce Velká Bystřice. V roce 2024, v době natáčení, žil ve Velké Bystřici.