Dana Lukešová

* 1935

  • "Měli jsme památníčky. Když byla holčička ve třídě, tak byl památníček, tak tam jsme si vzájemně psali. Jako první psaní bylo od otce a tam bylo právě to, že nás hlavně vedl k tomu, abychom nikdy nezapomněli, že jsme Češi."

  • "Přišli bolševici, přišli komunisti a vím, že někteří ti kantoři byli strašní. Třeba přišla ruštinářka a pustila se do mě: ‚Pláničková, ty jsi buržoazního původu, tady bys vůbec neměla sedět.‘ A takhle se někteří chovali a ono to bylo docela deprimující. Ostatní k tomu mlčeli a ani jsme se k tomu mezi sebou nevraceli, protože nikdo nevěděl co kde kdo řekne. Bylo to hrozně takové smutné."

  • "My jsme bydleli v ulici Na Okraji, to byly Petřiny. Na Okraji byla ulice, kde byly vilky, tam byly jenom vilky a končilo to lesíkem. Ten lesík se přešel a byli jsme ve Veleslavíně. A oni [nacisté] to všechno procházeli, a když přišli do této ulice, tak pak zvonili i u nás a to bylo celé komando. Otec šel otevřít a naštěstí ho ten důstojník poznal. Já si na to pamatuji, kluci už to slyšeli mockrát. A on zasalutoval a říkal: ‚K vám, pane Pláničko, prohlídku dělat nebudeme.‘ Dal pokyn a odešli. A když si vzpomenu, tak je to takový hřejivý moment, a hlavně i to, že v té strašné době, že sport a poctivost, že taky něco znamená."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 02.08.2024

    (audio)
    délka: 01:07:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Tatínek nás vedl k tomu, abychom nikdy nezapomněli, že jsme Češi

Dana Lukešová (vlevo) s otcem Františkem Pláničkou a starší sestrou Milenou, konec 30. let
Dana Lukešová (vlevo) s otcem Františkem Pláničkou a starší sestrou Milenou, konec 30. let
zdroj: Archiv pamětníka

Dana Lukešová, rozená Pláničková, přišla na svět jako mladší ze dvou dcer jednoho z nejlepších fotbalových brankářů na světě Františka Pláničky. Ten celý svůj život zasvětil klubu SK Slavia Praha, za který odchytal celkem 969 zápasů. Své dcery vždy vychovával k vlastenectví, kterému sám zůstal po celý život věrný. Dana Lukešová žila společně s rodiči ve vile na Petřinách, kde prožila nejen německou okupaci v roce 1939, ale i nečekanou návštěvu nacistů, kteří si přišli promluvit s jejím otcem. Po únorovém komunistickém převratu odešla z reálného gymnázia Charlotty Masarykové, jež bylo v roce 1949 zrušeno, na nižší hospodářskou školu, kterou následně úspěšně zakončila. František Plánička byl symbolem prvorepublikového sportu a pražské Slavie a často se nejen on, ale i celá rodina, potýkal po nástupu komunistické moci s ústrky a obviňováním z buržoazního původu. Dana Lukešová prožila srpnovou okupaci Československa roku 1968 v Praze, kde se stala svědkyní příjezdu vojsk Varšavské smlouvy. Obrovskou úlevu jí přinesla až sametová revoluce, kdy nově nabytá svoboda dala nečekané příležitosti celé rodině. V době natáčení žila Dana Lukešová se svou rodinou v Praze a často se účastnila vzpomínkových akcí týkajících se jejího tatínka, rytíře sportu, Františka Pláničky.