Erika Loudová

„My jsme si přivezli s sebou slepice a kohouta a pod námi bydleli taky nějací Němci a shodou okolností k nim tchyně chodila na návštěvu. Dozvěděla se, že máme taky kohouta, a ona měla taky slepice a potřebovala kohouta, a tak začala chodit k nám. Já jsem se jí zalíbila, protože maminka, jak jsme se sem odstěhovali, dostala strašný ekzém a já musela v 15 letech všechno dělat.“

„To bylo v pětačtyřicátém, oni asi sbírali ty muže a vzali je na hladový pochod. Tři dny nepřišel domů, maminka z toho byla úplně špatná. A jak jsme si hrály na dvorku, tak vždycky přišel z Jarní ze zatáčky. A teď koukám nahoru a vidím tatínka po těch třech dnech. Místo toho, abych utíkala tatínkovi naproti, tak jsem fofrovala nahoru do třetího poschodí, mamince jsem řekla: ‚Tatínek se vrací!‘ a dolů za tatínkem.“

„Hodná na mě nebyla učitelka v Libáni, to už jsem chodila do měšťanky. Ze všech předmětů jsem měla dvojky a jedničky a ruční práce a tělocvik jsem vždycky měla trojku, ta mě úplně nenáviděla." – "A myslíte si, že to bylo proto, že jste byla Němka?" – "Určitě, určitě. Potom jsme cvičili na slet, to si pamatuji, to jsem měla na tu učitelku strašný vztek. To jsme si měli koupit úbor – tričko a trenýrky, a já jsem vyškemrala ty peníze od rodičů. A když mi to prodala a já si to doma otevřela, tak jsem viděla, že ty trenýrky nebyly nové, že už byly sem tam zašité, tričko bylo úplně našikmo. Rodičům jsem to neřekla, protože by je to hodně mrzelo. Mě to tenkrát mrzelo hodně.“