Dana Ivanivna Lisova
* 1940
-
„Mámě bylo jednadvacet let a zůstala sama. Přišla jí zpráva, že otec zůstal nezvěstný. Máma si ještě chtěla budovat svůj život, protože ještě byla mladou ženou, bylo jí teprve dvacet jedna let. Byla mladá a já jsem žila u babičky. Babička mě vzala k sobě.“
-
„Přes Červený kříž mě našel otec. On byl raněný. Nějací lidé ho vyléčili. On odjel do Polska. Můj otec byl Polák. On mi poslal přes Červený kříž výzvu a já jsem za ním jezdila.“
-
„Otec, jak to říct, boje byly, k hranici došli a on byl zraněn. Tam byl bez paměti. Co se tam dělo? Vychovali ho tam lidé. Já ty lidi ani neznám, otec o nich nemluvil. Ani příjmení neznám. Říkal, že se o něho starali. Měl tady takový šrám, víte, takový trošku zničený obličej, ale nedalo se nic dělat.“
-
Celé nahrávky
-
Dubno, 18.02.2021
(audio)
délka: 33:13
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
Lépe se teď žije, jenom nic moc nemáme
Dana Ivanivna Lisova, rozená Miško, se narodila 3. prosince 1940 ve městě Dubno v Rivnenské oblasti v tehdejším Sovětském svazu. Otec Ivan byl polské národnosti a během druhé světové války působil v Rudé armádě. Po válce byl nezvěstný, ale nakonec se ukázalo, že zůstal v Polsku. S Danou Ivanivnou se spojil přes Mezinárodní červený kříž a poprvé se setkali v roce 1957. Maminka byla Ukrajinka a po určitém období otcovy nepřítomnosti se znovu vdala. Dana Ivanivna vzpomíná na ukrajinské povstalce, ale také na českou rodinu Kašparových, která v Dubně schovávala Židy. Po válce pamětnice vystudovala obecnou školu a poté pracovala v textilní továrně. V současnosti žije ve městě Dubno v Rivnenské oblasti na západní Ukrajině.