Jiřina Langová

„My jsme zažily válku, konec, konec války, samozřejmě jsme se narodily těsně před válkou, takže to nevnímáte, ale vnímáme spíš konec té války, a ten byl krásnej. To nás rodiče hodně chránili, že ano?“ – „Psychicky byli velmi nevyrovnaní, ale snažili se, abychom nevěděly to velký nebezpečí, který vlastně každýho čekalo, bombardování města Brna, a po tom velkým, jako když se vědělo, že už jdou k nám Sověti směrem na Brno, tady v těch Řečkovicích měla být velká setkání těch armád, tak jsme vlastně už byly mimo Brno, ve Velké Bíteši, což znamenalo, že tam nás odvezli rodiče, vlastně maminka. Takže my můžeme to shrnout, že jsme měly krásný dětství.“ – „No a potom mně trošinečku teda ta válka se ozývala v tom, že jsme v podstatě měly trochu jiné jídlo, než třeba vy jste zvyklí, že jo. Tak vím, že jsme nenáviděly, jsme tomu říkaly kramfleky, že to byly vytištěný z bramborovýho těsta, aby nás to bavilo, zvířátka, to co se dělá, prostě perníky když se dělají, tak to maminka dělala prostě bramborový těsto, pak nám na to nalila, myslím šťávu, že, a to jsme teda vím, že to jsme neměly rády.“