Totalitu nezpůsobovali Rusi, to způsobovali naši lidi. Chtěli se mít dobře, a tak šli do strany. Bohužel to udávání, tak to dělali naši lidi a to tedy nebylo dobré.
"Tatínek se podruhé oženil. Seznámili se ještě v době, kdy jsem byla v útulku. Říkala jsem jí teťulko, ale později už jsem jí říkala maminko. Potom se vzali. Moje druhá maminka byla zase čtyři roky zavřená v koncentračním táboře Ravensbrück. Byla vdaná ve Valašském Meziříčí asi devět let. Neměli děti a nějaký soused je udal, že poslouchali cizí rozhlas a že snad měli doma schovanou nějakou zbraň . V září 1941 je sebralo gestapo a ten její manžel už někdy v prosinci zemřel v Mauthausenu. Maminka říkala, že to byl sportovec, museli ho prý umlátit. No a ona byla pak čtyři roky v tom Ravensbrücku, pak se vrátila a seznámila se s mým otcem."
"Následné dva roky, po které jsem musela být v útulku, byly také dost hrozné. Tatínek mě totiž neměl kam dát. Babička už na tom nebyla dobře a táta byl jedináček, jiné příbuzné neměl. Celý týden jsem tedy byla v útulku. V pátek večer pro mě přišel a v neděli odpoledne mě tam zase předal. Mám z toho i fotku. Asi třicet nebo čtyřicet dětí nás tam bylo, sirotků a polosirotků. Bylo nám tam hodně smutno, staraly se o nás řádové sestry. Musely jsme sedět v lavicích, před sebou natažené ruce, což bylo pro ty malé děti docela kruté. Nikdo se o nás moc nezajímal. Špína tam byla. Byly jsme zavšivení. Tatínek mě v pátek vždycky odvšivil a další týden to bylo nanovo. V té době nebylo mýdlo, těsně po válce totiž nebylo moc věcí k dostání. Tatínek se i zlobil na řádové sestry, že by se neměly tolik modlit, ale že by se měly více starat o ty děti. Jak jsem šla do školy, tak už si mě vzal k sobě a už to bylo dobré. "
Monika Lamparterová, roz. Šafářová, se narodila 21. července 1941 v Brně. Spolu se svou matkou Elfridou Šafářovou, která měla německé občanství, nastoupila v květnu 1945 jako čtyřletá tzv. brněnský pochod smrti. U Modřic její matku dozorci zastřelili. Malou plačící Moniku pak u mrtvého těla našel vozka. Předal ji řádovým sestrám v bývalém útulku pro sirotky na brněnské Vídeňské ulici, kde ji později našel její otec Bohumil Šafář. Vzpomínky na prožité trauma Monika zcela vytěsnila a celý příběh zná jen z vyprávění. Její otec se pak podruhé oženil. Její druhá maminka Marie Šafářová, původně Krausová, prožila za války čtyři roky v koncentračním táboře Ravensbrück, kam se dostala se svým manželem kvůli udání pro poslech cizího rozhlasu. Do její povahy se propsal strach a úzkost, který po poválečných událostech pociťovala celá rodina.
Monika Lamparterová jako dítě se svou matkou Elfrídou, roz. Šafářovou. Spolu s ní pamětnice v květnu 1945 nastoupila na tzv. brněnský pochod smrti. Její matka byla přímo před jejíma očima zastřelena u Modřic, 1943
Monika Lamparterová jako dítě se svou matkou Elfrídou, roz. Šafářovou. Spolu s ní pamětnice v květnu 1945 nastoupila na tzv. brněnský pochod smrti. Její matka byla přímo před jejíma očima zastřelena u Modřic, 1943
Společná fotografie dětí z bývalého útulku pro sirotky a polosirotky na Vídeňské ulici v Brně, kde Monika Lamparterová jako dítě pobývala v letech 1945 až 1947
Společná fotografie dětí z bývalého útulku pro sirotky a polosirotky na Vídeňské ulici v Brně, kde Monika Lamparterová jako dítě pobývala v letech 1945 až 1947
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
