PhDr. Miroslav Kudláček Ph.D.

„Tenkrát, jak jsem chodil po té koupelně, tak jsem upadl a rozbil si hlavu. Tekla mi krev. Já jsem věděl, že slouží sestra Daňková a s ní ještě nějaká, a já jsem tenkrát měl pocit, že se raději nechám vykrvácet než se od ní nechat ošetřit. Ale šel jsem na sesternu, tam mě strašně zmlátily, a pak mě teda ošetřily. A pak mi daly ještě nějaké tresty. Tak to byla asi nejhorší situace, kterou jsem tam zažil.“

„Domů jsme jezdili jenom na Vánoce, na Velikonoce a velké prázdniny, přičemž Vánoce znamenaly, že nás 23. pustili a 27. už jsme se museli vrátit. To byly celé Vánoce. A oni to zdůvodňovali tak, že musejí plnit plán obrovského objektu, a kdyby tam bylo volné lůžko, tak by nedostali platbu. Měli jednotku lůžkovin, a to oni museli nějak plnit. Šlo o nějaké platby, ne od pojišťovny, protože tenkrát nebyly pojišťovny, ale nějak to takhle bylo. A návštěvy byly jednou za dva měsíce a mimořádné byly málokdy. Já jsem teda měl štěstí, že mi dovolili, rodičům dovolili, jak jsem měl třinácté narozeniny, tak hned po těch deseti dnech tam táta přijel, přivezl mi dárky, nějaké hračky, a když odcházel, tak jsem se rozbrečel na celou chodbu.“