„Později jsem se dozvěděl, že mě major Kráľ považoval za politicky nespolehlivého. Asi si říkali, že když se zacvičí nový řidič sanitky, tak mě budou muset přeřadit někam jinam. Třeba k té strážní četě. Nastoupil tedy nový řidič, taky vojín. Já jsem byl celou vojnu vojín. Mě nepovýšili.“
„V tu chvíli jsem si něco uvědomil. Tím, že jsem byl na té Staré huti u Adamova a tam jsem měl hodně moc času na přemýšlení. Ono je to takové správcovské místo. Mnohem klidnější, než co jsem dělal předtím. A tam jsem si uvědomil: O co já se budu opírat? Já mám potřebu se opřít o nějaké přesvědčení, které považuji za dobré.“
„Z dvacátého na jednadvacátého. Už bylo po půlnoci, ale nevím přesně, kolik bylo hodin. Všichni jsme se rychle ustrojili a brali jsme to vážně, protože když nás budil svobodník Štreit, tak zařval: ‚Poplach, vstávat, průser, napadli nás Rusi!‘“
Miroslav Kučera se narodil 22. června 1949 v Rájci-Jestřebí. Vyučil se strojním zámečníkem a pracoval v adamovských strojírnách. Od mládí tíhnul ke kulturním aktivitám, v 60. letech hrál v beatových kapelách. Pod vlivem svého otce, policejního kriminalisty mjr. Miroslava Kučery, vstoupil do Sboru národní bezpečnosti a do KSČ. Vojenskou základní službu absolvoval u Pohraniční stráže ve Znojmě a v Praze v letech 1968 až 1970. V uniformě zažil vpád vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 i protiokupační demonstrace roku 1969. Od roku 1970, kdy se oženil, žije se svou rodinou v Adamově. Dálkově vystudoval obor teorie kultury na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, titul magistra získal roku 1991. V letech 1988 až 1989 pracoval jako umělecký ředitel Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Po sametové revoluci divadlo opustil a pracoval jako správce technické rezervace Stará huť u Adamova. Věnuje se hudbě, psaní, dřevořezbářství a terapeutické praxi.
Skupina The Satisfy při vystoupení na ASUT, zpíval Pavel Sedláček (před vojnou skupina Atlantik z Blanska), za bicími Miroslav Kučera, zaujala tehdy nejvíce jednoho člena poroty: Pavla Bobka
Skupina The Satisfy při vystoupení na ASUT, zpíval Pavel Sedláček (před vojnou skupina Atlantik z Blanska), za bicími Miroslav Kučera, zaujala tehdy nejvíce jednoho člena poroty: Pavla Bobka
Na kasárenském dvoře velitelství se zdravotní sestrou Alenou, kterou Miroslav Kučera při srpnových událostech 1969 odvážel z Národní třídy zpět na velitelství PS jako prvního pacienta, protože dostala v sanitce panický záchvat z událostí, které se děly
Na kasárenském dvoře velitelství se zdravotní sestrou Alenou, kterou Miroslav Kučera při srpnových událostech 1969 odvážel z Národní třídy zpět na velitelství PS jako prvního pacienta, protože dostala v sanitce panický záchvat z událostí, které se děly
Sanitka, kterou pan Kučera jezdil, nebyla opatřena pruhy, vysílačkou, výstražnou houkačkou ani majáčkem - rychlou jízdu si vynucoval zapnutými dálkovými světly a standardním automobilovým klaksonem
Sanitka, kterou pan Kučera jezdil, nebyla opatřena pruhy, vysílačkou, výstražnou houkačkou ani majáčkem - rychlou jízdu si vynucoval zapnutými dálkovými světly a standardním automobilovým klaksonem
Společenské setkání v Blansku, Miroslav Kučera s kytarou, vlevo s pozvednutou skleničkou stojí František Korvas, který se po revoluci stal ředitelem vyškovského muzea
Společenské setkání v Blansku, Miroslav Kučera s kytarou, vlevo s pozvednutou skleničkou stojí František Korvas, který se po revoluci stal ředitelem vyškovského muzea
Úvodní schůzka ve Slováckém divadle k realizaci hry Na kůži se neumírá, první zleva pražský básník Jaroslav Čejka, který zastupoval Pavla Dostála, jehož jméno na plakátech a v programech nesmělo být uvedeno (1988)
Úvodní schůzka ve Slováckém divadle k realizaci hry Na kůži se neumírá, první zleva pražský básník Jaroslav Čejka, který zastupoval Pavla Dostála, jehož jméno na plakátech a v programech nesmělo být uvedeno (1988)
Ruský divadelní režisér z Borisoglebska Alexandr Miťkin, který i po revoluci hostoval ve Slováckém divadle a nově v Karlových Varech, na snímku je Miroslav Kučera a A. Miťkin s jeho dcerou a manželkou před zámkem v Rájci nad Svitavou (2000)
Ruský divadelní režisér z Borisoglebska Alexandr Miťkin, který i po revoluci hostoval ve Slováckém divadle a nově v Karlových Varech, na snímku je Miroslav Kučera a A. Miťkin s jeho dcerou a manželkou před zámkem v Rájci nad Svitavou (2000)
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
