Karel Kučera

„To jsem chodil do sedmé třídy a prvního června, když začaly ty nepokoje, tak dělníci ze Škodovky vylomili vrata pátý brány, to byla cesta, kudy my jsme chodili, tak nás tam nechtěli pustit. Tak ze školy nás učitel vedl zadem přes Zátiší a přišli jsme z druhé strany domů. Potom ještě hned po té měnové reformě ty lidi, kteří se zúčastnili, tak je obvykle vyhodili z toho místa, kde dělali, a dělali různě u cestářů. Což byl zrovna jeden z našeho baráku, jinak to byl hodný člověk, nějak se k tomu přimotal – a tak to takhle odnesl.“

„Zrovna ten nálet v tom dubnu v pětačtyřicátém si pamatuju, byli jsme v krytu na té kilometrovce, která šla od Škodovky k Belánce, bylo to vlastně pod zkušební tratí lokomotivky, ten kryt. Tak si pamatuju, že jsme v tom krytu byli, tam se musel čerpat vzduch, přestala elektřina fungovat, tak mužský požádali, aby šli ručně pumpovat ten vzduch do toho krytu. A potom si pamatuju, když jsme vyšli z krytu ven, tak spodek Karlova hořel. Tam bydlela moje teta, nějaký čas bydleli pak u nás, že nemohli bydlet ve svém bytě.“