Rudolf Krupa

„Chodil jsem tenkrát, když jsem se měl začít orientovat ve vojně a ve všem, na filmy. To byli takoví hrdinové jako Aljoša. Střílel od pasu jako kovboj americký a Němci padali. Byly to tak zvrácené filmy! Člověk si to neuvědomoval, ale v té chlapecké dušičce jsem začal toho tátu nemít rád. A jednou jsem mu to i řekl. A on mi potom říkal, že nikdy nestřílel, a že mu to můžu a nemusím věřit. Nebylo to ale tak, že by se mi omlouval, že byl v armádě. A potom se mi otevřely oči úplně, když říkal, že toho Hitlera nikdy neměl rád. To už bylo po válce. Potom jsem mu odpustil i to, že mě mlátil. Všechno bylo zapomenuté.“

„Mamka se jmenovala Hedvika Bayerová (po sňatku Krupová). Byla šikovná, ráda zpívala, byla prý hrozně hodná, byla fajn a veselá. Akorát se stalo neštěstí. Měl jsem tři roky, když v roce 1945 zemřela po znásilnění Rusy. Byly tam komplikace, dostala se do nemocnice a zemřela. Táta byl v té době v zajetí, tak nebyl ani na pohřbu. Měl jsem tři roky, ale fakt si pamatuji, jak ležela pokrytá svatými obrázky. Tvrdili mi, že mamka spí, a takové řeči. Ještě dneska je mi z toho nanic.“