„A na všechno byla tato odpověď: Kdo za to ponese zodpovědnost? Když se otevřou brány do vesnice, kdo za to ponese zodpovědnost, když se někomu něco stane? Důležitější bylo, že v některých těch vesnicích si to nepřáli obyvatelé té vesnice. Oni z nich měli strach. Báli se jich. Oni se báli toho neznámého: Co je za tím plotem? A proč jsou tam zavření za tím plotem? Jak postupovalo moje poznání o těchto lidech, tak jsem zjistila, že i když jsem zůstala sama v ústavu, kde bylo sto mentálně postižených mužů – lehce, středně, ale i velmi těžce, a někteří mohli být i agresivní – nikdy jsem se v tom zařízení nikoho z nich nebála.“
„Když mě zavezli do jednoho toho ústavu pro postižené děti, tak měly zrovna nějakou slavnost. Přednášely básničky pro své maminky, ale žádná z těch maminek tam nebyla. Nebyly tam proto, že dřív byli rodiče přesvědčováni o tom, že postižené dítě mají odložit do ústavu, že tam jim bude poskytnuto to nejlepší. A ty děti tam setrvávaly léta. Byly sice ošetřovány, ale bylo to všechno takové smutné a tristní. Já jsem tenkrát přijela domů, strašně jsem brečela.“
„A touhletou krásnou studentskou akcí byl studentský majáles, kdy za krále majálesu byl zvolen spisovatel Josef Škvorecký, který brzy poté emigroval a prožil svůj život v Kanadě. Celou řadu jeho knížek jsme měli. Později to byla zakázaná literatura, ale pro nás to byl někdo, koho jsme osobně poznali a koho jsme si nesmírně vážili.“
Jiřina Kovářová se narodila 18. dubna 1946 v Olomouci. V roce 1968 se účastnila studentského majálesu v Olomouci, jehož králem byl zvolen spisovatel Josef Škvorecký. Vystudovala medicínu na Palackého univerzitě v Olomouci a poté nastoupila jako lékařka na anesteziologicko-resuscitační oddělení v malé okresní nemocnici. Později pracovala v léčebně dlouhodobě nemocných v několika zařízeních sociální péče. Zavedla změny, které obecně přispěly jak ke zlepšení celkové situace v ústavech, tak ke změně pohledu veřejnosti ke svěřencům. Pamětnice pracovala i v domovech pro seniory. Roku 1988 zorganizovala Akademii třetího věku. Po roce 1989 navázala spolupráci s rakouským ústavem Lebenshilfe ve rakouské spolkové zemi Vorarlbersku. Mezi lety 1999 a 2002 fungovala pamětnicí zorganizovaná poradna pro seniory. Ve svém volném čase také přednášela na Vyšší odborné škole sociální a pedagogické v Kroměříži a ve Zlíně. Po patnácti letech práce v oblasti sociálních služeb dostala pamětnice nabídku pracovat jako geriatr v kroměřížské Nemocnici Milosrdných sester sv. Vincence de Paul. Již v důchodovém věku začala pracovat na interním oddělení v Psychiatrické léčebně v Kroměříži. V době natáčení žila (2015) v Kroměříži.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
