Najednou vyletěly světlice a byli tam vojáci
Rosalie Koubová, rozená Jandová, se narodila 31. května 1932 v Mojkově jako nejmladší z pěti dcer. Když byly Rosalii Koubové necelé čtyři roky, její matka Františka Jandová (roz. Reichardová) zemřela. Její otec Jan Janda, vyučený švec, se znovu neoženil a sám se staral o pět dcer. Pochází z velmi chudých poměrů. Rodinu živilo malé hospodářství (4 ha). Za války jejího otce zatklo a několik dní věznilo gestapo na základě udání místního starosty. V roce 1938 nastoupila do české školy ve Lštění. Na konci války byla svědkem příjezdu americké armády do Mojkova. V roce 1946 dokončila základní školu, od té doby pracovala u otce v hospodářství. V dubnu 1952 se pokusila překročit státní hranici v blízkosti Českých Žlebů na Šumavě. Při pokusu o přechod hranice ji zatkli a několik dní strávila ve vyšetřovací vazbě v Českých Budějovicích. Komunistická jurisdikce ji odsoudila ke čtyřem měsícům odnětí svobody, které strávila ve vězení v Českých Budějovicích. Po návratu z vězení pracovala u otce v hospodářství a chodila na brigády do lesa. V roce 1960 se vdala a přestěhovala do Lenory, kde její manžel pracoval jako foukač skla. Manželství Koubových nebylo šťastné, v polovině 70. let se rozvedli. V roce 2024 žila Rosalie Koubová ve Vimperku.