Na počátku 70. let se z dětí vytratila motivace a radost
Inge Kosková se narodila 31. ledna 1940 v Brně do národnostně smíšené rodiny. Její maminka Marie Horáková byla Češka a otec Johann Koska Rakušan, který před válkou přijal německé občanství. V roce 1942 narukoval do wehrmachtu a do Čech už se nevrátil. Před osvobozením v roce 1945 prožila tehdy pětiletá Inge se svou matkou a mladší sestrou strastiplnou cestu s Červeným křížem, který odvážel německé občany před postupující Rudou armádou do Německa. U Plzně je převzali sovětští vojáci a vezli je neznámo kam. Matce s dětmi se podařilo z transportu utéct a dostat se ke svým příbuzným. Po válce zůstal otec v Německu a po rozvodu se matka v roce 1949 znovu provdala. Inge Kosková se v roce 1954 dostala na Střední uměleckou průmyslovou školu v Brně, ale ze zdravotních důvodů ji musela opustit. Po absolvování střední jedenáctiletky v Jablunkově byla přijata na pedagogickou fakultu v Olomouci, obor matematika - výtvarná výchova. Zde pak působila jako asistentka na katedře výtvarné výchovy, v letech 1965-1975 učila v Přerově na pedagogické škole. Poté působila jako grafička v Moravských tiskařských závodech, učila také v Lidové škole umění a po revoluci vedla experimentální kresbu na pedagogické fakultě v Olomouci. Mimo zaměstnání se věnovala volné tvorbě, účastnila se neoficiálního kulturního dění a výstav a udržovala přátelství s umělci, kteří byli režimu nepohodlní. Její doménou je experimentální kresba.