Josef Kosák

„Problémy měl můj otec. Ale díky tomu, že žil ve smíšeném manželství – matka byla Češka, otec Němec, a měli tři nezletilé děti, tak otec byl jeden z mála. Ti Němci byli soustředění v bývalé cihelně ve Strakonicích. Byl tam utvořený takový lágr, kde ti Němci byli a pracovali. Byli nucení chodit za doprovodu vojáků, vlastenců a partyzánů, znám to z vyprávění. Chodili po okolí, kde byli pohřbení lidi, kteří padli nebo byli zastřelení během války. Oni je vyhrabávali a museli je potom převážet na oficiální hřbitov, kde byli pochovaní.“

„Pak si pamatuju nálety, spíš to byly přelety angloamerických letadel, která lítala do protektorátu a ničila různé továrny vojenského charakteru, které tam byly, a tak podobně. To jsou takové moje první vzpomínky. Kdykoliv byly sirény, tak jsme utíkali do sklepa a tam jsme byli schovaní ve sklepě. Ještě jedna zajímavá věc – po válce se naši dozvěděli, že v tom domě, kde bydleli v Norimberku, tak tam všichni jejich známí zahynuli. Ten dům byl zničený bombardováním. Díky tomu, že se naši vrátili do Čech, tak jsme přežili. Nevím, jak by se to vyvíjelo, to ví jenom Bůh, pochopitelně. Ale tahle situace, že se maminka chtěla vrátit domů, tomu hodně pomohla.“