Mgr. Radomír Kos

* 1948

  • "S nástupem normalizace se normalizovalo i vysílání. Okamžitě cenzura a tak dále. Protože tehdy – a to je dodneška – zprávy, zpravodajství a tak dále se vysílá živě. Tam kdyby někdo cokoli řekl, tak je to venku a nedá se to vrátit. Proto tam na veškerá tato vysílání vždycky přišel nějaký pán, který se ani nepředstavil, prostě seděl tam bokem a měl právo veta. V okamžiku, kdy se mu něco nezdálo, tak stiskl vypínač a končilo vysílání."

  • "To bylo mezinárodní mistrovství světa, tak já v té kukani, kterou jsem tam měl v rámci té tělocvičny vybudovanou. Se mnou tam byli dva pánové. Jeden stál zleva za mnou, druhý zprava za mnou. A oni hlídali vše, co půjde do vysílání, protože to bylo živé vysílání, samozřejmě, a tak dále. Bylo to v srpnu, bylo to rok poté, po invazi. Takže lidé taky podle toho reagovali, jako obecenstvo, publikum. Já jsem měl příkaz, že v okamžiku, kdy se tam v té zvukové modulaci objeví něco nevhodného, počínaje pískáním a já nevím co, tak to okamžitě musím nahradit něčím jiným. Takže tam byly dva magnetofony, na nichž byly nahrány potlesky, a v okamžiku, kdy to vypadalo, že se publikum začne projevovat podle těch pánů negativně, tak já jsem musel stáhnout hlukové mikrofony. Zbyl tam jenom komentátorský mikrofon a ty projevy publika jsem nahrazoval potom z magnetofonových pásů tím, že jsem tam pouštěl spokojený potlesk."

  • "Zamaskovali ten nápis – vysílali jsme z budovy Typos, kde jsme měli studia –, tak zamaskovali ten nápis, kde bylo napsáno Československá televize Brno. A zajímavé bylo, že Rusové, kteří objížděli kolem neustále v gazících a v otéčkách – to je obrněný transportér –, to nemohli najít. Našli za rohem na Beethovenově rozhlas, Československý rozhlas, ale Typos jako studio nemohli objevit. Pořád jim to unikalo, takže my jsme vysílali, vysílali, vysílali. Až kolem šestnácté hodiny zastavil jeden transportér právě u toho Typosu, u té pasáže. A následně jsme zjistili, že to byl... Tenhle transportér, ten tam zastavil, protože byl veden nějakým Čechem, nějakým kolaborantem, který prostě spolupracoval s těmi Rusy."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 25.10.2024

    (audio)
    délka: 02:49:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 2

    Brno, 11.11.2024

    (audio)
    délka: 01:38:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Praha už mlčela, ale Brno vysílalo dál

Maturitní foto, 1969
Maturitní foto, 1969
zdroj: Archiv pamětníka

Radomír Kos se narodil 10. srpna 1948 rodičům Jaroslavu a Jarmile Kosovým v indické Kalkatě, kde jeho otec pracoval na pozici manažera v Baťově továrně. V roce 1951 rodina přijela do tehdy již komunistického Československa navštívit babičku. Státní bezpečnost jim na letišti zabavila pasy a zpátky už je nepustila. Radomír Kos v 60. letech vystudoval elektrotechnickou průmyslovku a už od svých 14 let vypomáhal jako brigádník v nově založeném brněnském studiu Československé televize na pozici asistenta kamery a později zvuku. V pohnutých dnech po 21. srpnu 1968 natáčel ve funkci mistra zvuku reportáže, dokud nebylo vysílání z utajených studií na příkaz shora zhruba po deseti dnech zastaveno. V brněnské televizi zůstal pamětník celý svůj profesní život. V roce 1985 absolvoval Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze (FAMU), obor Filmová a televizní zvuková tvorba. 34 let pracoval jako mistr zvuku, v roce 2003 byl na krátkou dobu ředitelem Televizního studia Brno. V následujícím roce se stal vedoucím technických útvarů, o rok později vedoucím realizace a od roku 2010 pracoval jako vedoucí obrazové a zvukové výroby. V roce 2013 přešel na pozici vedoucího techniky, kde pracoval až do odchodu do penze v roce 2017. Od roku 2001 působí jako externí pedagog na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU). V roce 2024 žil Radomír Kos v Brně.