Miloslav Kopfstein

„Vy jste byl ve věznici a tam vás vyslýchali?“ – „Tam mi neřekli nic, tam jsem byl jenom zavřený. V noci mě odvezli do Lannovky [sídlo budějovické StB na tehdejší Malinovského třídě] a tam jsem se dozvěděl, co. A tam je to takový, nechceš mluvit, tak do sklepa. V Lannovce, v StB, tam byly místnosti na to, že tam vás přinutili, i když nechcete mluvit.“ – „Já vím, že to je těžké, mohl byste to popsat, jak vás nutili?“ – „No, tak nějaká ta rána, ten kopanec, s tím se musí počítat. Žádný v rukavičkách to nebylo.“ – „Takže vás zbili a pak jste jim něco řekl?“ – „Já jsem jim jenom řekl, že nevím, že jsem tam byl, ale že nevím. Tak holt mi řekli: ,A to jsi tam byl jenom sám?’ – ,Ne, byl jsem tam s kamarádama a stál jsem tam, a oni přišli a šli jsme domů.’ – ,A co tam dělali oni?‘ Já říkám: ,Já nevím, byli tam a za chvilku přišli.’ Vyzvídali, a když jste nechtěla mluvit, tak jste dostala přes držku a bylo to.“

„Vy jste zažil i osvobození Budějovic, máte nějaké vzpomínky na osvobození?“ – „To víte, že jo. V pětačtyřicátém jsme bydleli u Hrachů, to bylo před závorami, dneska jsou tam zahrady a mám dojem, že je tam dneska kovošrot. Tam byl takový pruh 50 metrů dlouhý, až ke šroubárně. Když přijeli Rusáci, tak se tam nastěhovali. Vedle nás ještě bydlel, já už si ale nevzpomenu, jak se jmenoval... Vypadl jim z auta ruksak a on si myslel, že tam bude nějaký jídlo, tak utíkal. Já jsem taky chtěl jít a otec říkal: ‚Hele, nikam nechoď, nech to být.‘ No, on byl rychlejší, Rusák vzal samopal, udělal ta ta ta a bylo po něm. A pak jsme zjistili, že tam měl jenom špinavé prádlo. Tak kluka zastřelil. Pamatuji se, u nádraží byli Američani, byla UNRRA, jak se říkalo, a tam rozdávali konzervy, přesnídávky. My děti, když jsme šly do školy, tak jsme si vzaly. Když šel někdo dvakrát, dostal pohlavek a říkali, už jsi tady byl. Měli přehled, kdo švindloval, a kdo ne. Jak říkám, Američani tady byli jako první, protože od nich jsme dostávali tu UNRRU, konzervy, marmeládu. No, a pak až přišli Sověti, to už jak říkám, mám vzpomínky takové, že on myslel, že tam bude jídlo, tenkrát byl hlad, nic nebylo, a on ho zastřelil. A táta říkal: ‚Vidíš to, kdybys byl rychlejší, tak jsi tam skončil ty. Nikdy nikam nechoď, nech to.‘ Přišel takový starší pán, vzal za ruksak a bylo tam špinavý prádlo, to z toho vypadlo. A táta říkal: ‚Vidíš to, žádný jídlo, ti mají sami hlad a takhle bys dopadl.‘“