„Narodila jsem se v Praze 20. března 1926. Maminka byla v domácnosti, otec byl úředník. Zahynul v koncentráku v Mauthausenu. Maminka nebyla Židovka, proto jsem v tom Terezíně byla sama. Ujala se mne maminka mé kamarádky, takže jsme byly jako sestry. Kamarádce v Terezíně zahynul otec. Známe se ze školky, asi 77 let. (V které části Prahy jste vyrůstala?) Bydlela jsem na Vinohradech, pak jsme se přestěhovali do Břevnova a nakonec sem. (…) Židovské svátky jsme neslavili. Slavili jsme Vánoce a Velikonoce jako většina lidí. Měli jsme vždy stromeček. Jako míšenka jsem se dostala do Terezína a jako míšenka jsem v Terezíně zůstala, protože míšence neposílali dál. Také jsme loupali slídu pro wehrmacht. Tím jsme také byli chránění, tak se tam udržela i Věra. U nás se nepěstovalo žádné náboženství. Spíš jsme inklinovali ke křesťanství než k židovství.“
„Já jsem školu nedodělala, protože jsem měla jen maminku, která měla nějakou mizivou penzičku po otci. Přišla jsem z Terezína a prakticky jsem nic neměla. Nemohla jsem si dovolit, aby mne živila. Bylo mi devatenáct, tak jsem šla do zaměstnání. Školu jsem nedodělala. Chodila jsem jen na angličtinu, měla jsem předtím anglické gymnázium, udělala jsem univerzitní zkoušku z angličtiny. Byla jsem zaměstnaná až do důchodu. Končila jsem v Tuzexu, tam jsem dělala asi 25 let. (…) Neměla jsem jiné vzdělání, a tak jsem uplatnila angličtinu a němčinu. Maminka byla z pohraničí, takže jsem německy mluvila odmalička. Oba dva jazyky, češtinu a němčinu, jsem ovládala. (…) Než jsem šla do Terezína, tak jsem jezdila k babičce do Sudet na prázdniny.“
Eva Kopecká: „Nevím, jak často to bylo, jednou nebo dvakrát ročně jsme dostali takovou známku a tu známku jsme poslali tomu, kdo byl ochotný nám něco poslat. Ten připravil asi dvoukilový balík a šel s ním na poštu.“
Věra Čeňková: „Díky tomu, že měla Eva v Sudetech ty tety, tak jsme mohli něco dostávat. A my jsme jim mohli dát po válce potvrzení, že byly loajální. Po válce se pak nemusely odstěhovat, ale už chtěly pryč. Díky nim a Evině mamince jsme něco dostávali.“
Eva Kopecká: „Maminka měla potravinové lístky jen na jednu osobu. Musela pak maminka shánět různě zboží. Tím se maminka seznámila s mým pozdějším mužem, který pro ni sháněl umělý med.“
Eva Kopecká se narodila v roce 1926 v Praze ve smíšené česko-německo-židovské rodině. Její otec byl asimilovaný český Žid, který vystoupil z náboženské obce, matka byla matriková katolička původem ze Sudet. Jako jediná z užší rodiny byla Eva Kopecká za války deportována do terezínského ghetta. Její otec zahynul v Mauthausenu. Před transporty na východ se Eva zachránila prací při loupání slídy. Po osvobození musela většina matčina příbuzenstva opustit republiku, byli odsunuti. Nejbližší příbuzní matky sice mohli zůstat, ale nevyužili toho. Po válce pracovala Eva jako úřednice-referentka v různých podnicích zahraničního obchodu. V současnosti žije v Praze na Hanspaulce.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
