Eva Kopecká roz. Kaudersová

„Narodila jsem se v Praze 20. března 1926. Maminka byla v domácnosti, otec byl úředník. Zahynul v koncentráku v Mauthausenu. Maminka nebyla Židovka, proto jsem v tom Terezíně byla sama. Ujala se mne maminka mé kamarádky, takže jsme byly jako sestry. Kamarádce v Terezíně zahynul otec. Známe se ze školky, asi 77 let. (V které části Prahy jste vyrůstala?) Bydlela jsem na Vinohradech, pak jsme se přestěhovali do Břevnova a nakonec sem. (…) Židovské svátky jsme neslavili. Slavili jsme Vánoce a Velikonoce jako většina lidí. Měli jsme vždy stromeček. Jako míšenka jsem se dostala do Terezína a jako míšenka jsem v Terezíně zůstala, protože míšence neposílali dál. Také jsme loupali slídu pro wehrmacht. Tím jsme také byli chránění, tak se tam udržela i Věra. U nás se nepěstovalo žádné náboženství. Spíš jsme inklinovali ke křesťanství než k židovství.“

„Já jsem školu nedodělala, protože jsem měla jen maminku, která měla nějakou mizivou penzičku po otci. Přišla jsem z Terezína a prakticky jsem nic neměla. Nemohla jsem si dovolit, aby mne živila. Bylo mi devatenáct, tak jsem šla do zaměstnání. Školu jsem nedodělala. Chodila jsem jen na angličtinu, měla jsem předtím anglické gymnázium, udělala jsem univerzitní zkoušku z angličtiny. Byla jsem zaměstnaná až do důchodu. Končila jsem v Tuzexu, tam jsem dělala asi 25 let. (…) Neměla jsem jiné vzdělání, a tak jsem uplatnila angličtinu a němčinu. Maminka byla z pohraničí, takže jsem německy mluvila odmalička. Oba dva jazyky, češtinu a němčinu, jsem ovládala. (…) Než jsem šla do Terezína, tak jsem jezdila k babičce do Sudet na prázdniny.“