profesor Ing. CSc. Jaroslav Kopáček

„Kolem dokola bylo bláto na brodění se v holínkách, protože dvacet nebo třicet metrů od výstavby, která pokračovala, byla takzvaná betonárka. Dovedete si představit, co to bylo, když se vozil beton na stavby. Naše vybavení byl 'šedý mor'. To byly tenkrát vyráběné gumáky nad kotníky, které byly v dámském a pánském provedení, celé gumové, na zip. Do nich se nosily zpravidla papuče. To se obulo, a v těchto gumákách se mohlo sejít blátem k autobusu s příjezdem k divadlu na Smetanově náměstí v Ostravě. Vzadu bylo autobusové nádraží. Když jsem zablácený přišel do školy, šel jsem do třídy a pod tekoucí vodou v umyvadle jsem si gumáky umyl, navlékl zase na ty bačkory a v tomto oblečení jsem byl, dokud jsem nejel domů. Tomu se říkalo 'šedý mor', protože ty gumáky byly šedozelené.“

„Začalo to asi tím: ‚Ty jsi tak dlouho ve straně, člověk zkušený. Jak jsi mohl dopustit to a ono a tak dále. Jaký máš názor na to či ono? Co jsi podepsal a co jsi nepodepsal? A jak Dubček?‘ Tyto otázky mi dávali a pak komise učinila závěr, že jako zkušený funkcionář, který měl funkce ve fakultním a univerzitním výboru, jsem se organizoval v pravicové opozici, přitom jsem měl, zvláště jako zkušený soudruh, tu politiku prohlédnout. A za to mi komise navrhuje vyloučení z KSČ.“

„Jediná stinná stránka našeho bydlení, a to bylo unikum, byla, že středem zahrady, před hlavním vchodem a průřezem krásného parkového uspořádání, stál velký ocelový stožár lanové dráhy. Přes naši zahradu totiž vedla lanovka, která dopravovala vytříděné uhlí ze slezskoostravské oblasti, myslím z dolu Terezie, přes Heřmanice a Hrušov k dolu. A navršila tu obrovskou haldu, kde začínají rybníky a která se dneska likviduje. Takže tam, nad našimi hlavami, pojížděly lanové vozy. Dovedete si představit ten hluk, prach z otevřených vozíků? A jednou, dvakrát nebo třikrát se stalo, že vozík sjel z lanoví a spadl blízko nebo do naší zahrady. Jinak bydlení jako na zámku.“