major v. v. Karel Kodejška

„Byli jsme bezvadná parta. On i trenér Zdeněk Remsa nás uměl zcelit. Měli jsme radost z každého úspěchu, ať se to podařilo komukoliv. Třeba já jsem spal s Frantou Rydvalem, víc jsme se kamarádili, ale kamarádili jsme všichni dohromady, jak Jirka Raška. Měl jsem rád Rudu Doubka, na jedno soustředění jsem přijel jako bažant a koukám jak blázen. On mi Ruda čistil boty. Ptám se ho: ‚Co blbneš?‘ Řekl mi: ‚Seš tady novej, musím si tě koupit.‘“

„A tenkrát se mistrovství světa v letech konalo ojediněle ve třech dnech dohromady. A ze tří dnů se počítal vítěz. V pátek jsem byl třetí, po sobotě druhý a v neděli jsem vyhrál. Opravdu jsem si věřil a skákalo se mi tam výborně.“ – „Kdo byl v těchto letech vaším největším soupeřem?“ – „Myslím druhý byl Reiner Schmidt a třetí Rakušan Schnabl, první den velice dobře skákal Nor Prytz a vedl, pak se mu začalo méně dařit. Na stupních vítězů jsem potom byl já, Schnabl a Schmidt.“ – „Jak jste se cítil před posledním pokusem?“ – „Byl ostrý sníh, trošku mokrý, takový firn, a my jsme měli polobotky, jak já říkám, prostě jsme měli kotníčkové lyžáky. A dneska mají kluci výhodu, že se mohou opřít při doskoku lýtkem o vysokou botu a dají se ustát daleko delší skoky. Tenkrát jsem v Kulmu spadl a odhrabal si, až jsem se popálil na ruce. Ještě dneska je to trochu vidět. Prostě nic. Upadl jsem, ale měl jsem ještě jeden skok, věřil jsem si a pád mi nevadil.“

„Jaká byla oslava?“ – „Jezdil s námi pan Skrbek z Vysokého, za Jirky Rašky jezdil skoro na každý závod, pocházel z Vysokého, velký fanda Jirky Rašky, a bydlel v Ostravě, byl to krejčí, šil nám kombinézy takové šponovkové. Šel a objednal v hotelu basu jahodového šampusu, který jsme tam potom zdolali, vypili jsme ji a on šel do vrtule, když přišel účet.“