Ilona Kociánová

* 1940

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Vždycky večer jsem chtěla jít ven. Nechtěla jsem v tom sklepě být. Maminka na mě byla hrozně naštvaná, protože jsem strašně otravovala, že tam nechci být. Bála jsem se tam, ale musela jsem to vydržet, protože venku se bojovalo. Střílelo se až do 28. dubna 1945. Po osvobození jsme se vrátili do naší chaloupky, ale byla rozbitá. Ve zdi do světnice byla veliká díra. Všechno se muselo opravit.“

  • „Byli jsme ve sklepě u mého strýčka. U nás byl sklep malý, tam bychom všichni nemohli být. U strýčka, bratra od maminky, to bylo větší. Schovávalo se tam hodně lidí, asi patnáct. Byli jsme tam namačkáni. Strávili jsme tam asi týden. Dědeček zůstal v chaloupce, spal ve chlévě a hlídal krávu, aby mu ji vojáci nevzali, protože to byla ta obživa. Kdyby chtěli, tak by mu ji, samozřejmě, vzali. Ale krávu zachránil. Kráva zůstala.“

  • „V tom roce 1945 jsem onemocněla. Udělala se mi na krku veliká boule. Maminka mě nesla na zádech k panu doktorovi do Velké Polomi, aby se podíval, co se s tím dá dělat. Dal mi léky, ale nezabraly. A potom, když přišla ruská armáda, tak u Dostálů v hostinci měli lazaret. Byli tam ranění vojáci. Maminka tam se mnou šla. Byla tam zrovna paní doktorka. Ptala se jí, jestli by se na mě nepodívala. Dala mi na to nějakou mastičku nebo vodičku a říkala, že kdyby to do rána nepovolilo, že mi to bude řezat. Ale do rána to povolilo, tak maminka už tam se mnou nešla. Ve vesnici se už také bojovalo. Léčila mě doma. Celou záclonu na to vypotřebovala, protože jsme neměli žádné obvazy. Nebylo nic. Ale dopadlo to dobře. Vyléčila jsem se.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 03.06.2020

    (audio)
    délka: 01:24:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Člověk by se měl radovat ze života a zdraví, dokud může

Ilona Kociánová / přibližně 1963
Ilona Kociánová / přibližně 1963
zdroj: Archiv Ilony Kociánové

Ilona Kociánová, za svobodna Onderková, se narodila 24. srpna 1940 v Horní Lhotě nedaleko Ostravy. Rodina měla malé hospodářství, otec pracoval ve Vítkovických železárnách v Ostravě. Na konci druhé světové války se obec ocitla blízko největšího ohniska Ostravsko-opavské operace, která vyvrcholila 30. dubna 1945 osvobozením Ostravy. Boje Rudé armády s německými jednotkami postihly Horní Lhotu koncem dubna. Pamětnice je přežila s rodiči a sousedy ve sklepě. V té době onemocněla a v polním lazaretu ji ošetřila sovětská lékařka. Asi pět let po válce se s rodinou přestěhovala do osady Josefovice v Hrabyni, kde zažila kolektivizaci zemědělství. Od necelých patnácti let až do důchodu pracovala ve Vítkovických železárnách. Po sňatku přesídlila do Klimkovic. Její manžel, se kterým měla dvě děti, byl koksařem v Koksovně Jan Šverma v Ostravě. Zemřel ve 39 letech na rakovinu plic.