Rostislav Kočař

* 1969

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „[Záleželo to] na dozorčím roty a na té bedně, jaký byl signál. Jestli to bylo natvrdo... My jsme měli takový hučák na kliku, to byla siréna – to by vzbudilo i mrtvého. A pak se vyjíždělo. Každý věděl, co má dělat. Poplachovka vyjížděla, vyjíždělo překrytí hranice a myslím, že do deseti minut vyjížděla celá rota a překrývala hranici úplně, de facto až skoro k demarkační čáře. Takže pokud nedošlo k nějakému zanedbání ze strany vojáka, myslím si, že by nikdo neměl šanci projít.“

  • „My jsme byli pohraniční stráž a až potom byla armáda. Patřili jsme pod ministerstvo vnitra a bylo nám vtloukáno do hlavy, že jsme elita. Prostě elita. Chytáme zločince, lidi, kteří tady nechtějí žít, protože spáchali nějaké zločiny, a chtějí utéct na druhou stranu. A říkám – je to absurdní. Těmhle věcem jsem tehdy věřil.“

  • „Dělalo se v Holčovicích, stavěl se tam ovčín. Pamatuju si, že když jsem tam nastoupil, jezdila tam pojízdná prodejna – teď nevím přesně, jestli jednou za týden, nebo v jiném intervalu. Když už ale pojízdná prodejna došla, tak mě poslali do sousední vesnice, myslím Hošťálkový, nebo se tam šlo nějak přes kopec, už si přesně nepamatuju. Tam jsem nakoupil nějaké lahváče, svačinu a dva půlčany, nebo kolik se to tehdy kupovalo. Bylo to tak, že se třeba týden čekalo na materiál nebo na jeřáb, než dorazil, a mezitím se týden chlastalo. Jakmile jeřáb přijel a byl materiál, tak se zase 14 dní makalo a všechno se nějak dohnalo. Tak si to aspoň pamatuju.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Litovel, 11.02.2025

    (audio)
    délka: 01:42:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vtloukali nám do hlavy, že chytáme zločince, kteří tady nechtějí žít, protože spáchali nějaké zločiny a chtějí utéct na druhou stranu

Rostislav Kočař
Rostislav Kočař
zdroj: archiv pamětníka

Rostislav Kočař, narozený v roce 1969 v Bruntále, sloužil koncem 80. let u Pohraniční stráže. Jako syn dělnických rodičů měl „správný kádrový profil“ a věřil komunistické propagandě o elitní jednotce chránící hranice před zločinci. Realita byla jiná - zatímco na československé straně hranice vládl přísný režim a zákazy, na rakouské straně pozoroval poklidný život místních obyvatel. Na hranicích s Rakouskem sloužil u 3. pohraniční roty, jež měla na starost oblast kolem obce Gajary. Hranice byla přísně střežena pomocí signálních stěn, ostnatých drátů a pozorovatelen. Během služby začal pochybovat o systému, když viděl kontrast mezi oběma stranami hranice. Po revoluci v roce 1989 se nedokázal přizpůsobit novým poměrům. Holdoval alkoholu a propadl hazardu, což vedlo k velkým dluhům a problémům se zákonem. Nakonec však našel sílu se změnit - podstoupil léčbu, přestal pít a hazardu se vyhýbá. Dnes si plně uvědomuje absurditu režimu, kterému kdysi sloužil, a kriticky vnímá i současnou společnost, zejména přístup k reklamě na alkohol a hazard.