Ing. Arch. Jan Klimeš

„Musel jsem si jeho čin (Jana Palacha) vysvětlit, proč to udělal, co to mělo za smysl. Byli jsme už vysokoškoláci, nebyli hloupí a diskutovali jsme od rána do večera. Velmi rychle jsme smysl jeho činu pochopili a vypravili z Brna dva autobusy do Prahy. Byl jsem na jeho pohřbu a stál na Staroměstském náměstí, kde bylo odhadem osmdesát tisíc lidí. Nebylo slyšet spadnout jehlu a jak se průvod protahoval náměstím, slyšel jsem jen šoupání nohou a chůzi. Absolutní ticho a jeden básník píše, jak to ticho řvalo. To je úplně přesný. Byl to hluboký zážitek.

„Maminka byla pozvaná do několika bytů. Otevřely se dveře, tam byly zastlané postele, svícny, na stěnách fotografie prarodičů, rodičů a dětí a maminka vyprávěla, že na tohle neměla nervy a musela odejít. Takové byly obecné reakce. Lidé se tam (do domů po Němcích) odmítali nastěhovat. Takže se udělaly takzvané svozy v místním kině. Na jednu stranu se daly postele, na další stoly a lidé si to mohli za pět nebo deset korun odkoupit a zařídit si domov znovu. Pel sounáležitosti se tím vytratil a už bydlení po Němcích nevadilo."