Ivo Klempíř

„Na těch celách nebo na těch ubytovnách, kde nás bylo přibližně osmadvacet, tak vždy přišli, přinesli takový ohromný visací zámek, to bylo ještě všechno staré z doby Rakouska, poctivě udělaná masivní dřevěná vrata. Záchod už jsme měli, nebyla tam taková ta latrína, normální splachovací záchod a byl zazděný, takže v tom jednom rohu to bylo už uzavřené a byly tam dveře. Jinak tam byly kovové palandy a na tu jednu jsem se dostal já s Tonarem, kupodivu, náhodou. Takže on tam přišel a bylo tam jediné volné místo pode mnou na palandě. Já jsem spal nahoře a on si lehnul dole. Vždycky večer jsme se měli o čem bavit i s ostatními kluky. A vždycky tam byla strašná sranda a strašná zábava, protože když se někde sejde dvacet osm lidí, tak to vždycky dopadne tak a není to, že by tam všichni naříkali, že jsou v kriminále, naopak je z toho strašná legrace. Takže kdo chrápal, tak po něm házeli bačkory a takovéhle věci. Večer se vařil čaj, tam vždycky pustili kohoutky, byl tam takový žlab na mytí na každé té cele, tak tam ten kotelník pustil úplně vařící vodu, takže někdy z toho, z těch kohoutků, tekla úplně až pára. Takže všichni jsme si uvařili ešusy čaje.“

„Oni si tedy vystopovali hlídku, která se vracela odtamtud. Šli nějakou dobu za nimi a až bohužel poměrně blízko té zdi, která sousedí s židovským hřbitovem, asi tam v těch místech, kde je hrob Franze Kafky, ještě blíž ke křižovatce Želivského, tak tam někde tu hlídku zastavili. Takže Tomek s Balíkem je předešli zepředu a ti dva, Straka a Sůva, zůstali vzadu. Balík měl jedinou fungující zbraň, československou pistoli sedm pětašedesátku. Tak je předešli zepředu, namířili na ně ty zbraně a řekli jim, aby jim dali samopaly. Oni nechtěli, byl tam nějaký jejich velitel, desátník Hýbl, a pak tam byli ještě tři vojáci, vojín Šmatlava, Szücs a Trepáč. A tihleti dva, Szücs a Trepáč, byli ochotní a už sundávali ty samopaly, za což byli potrestáni nějakými roky v kriminále. A oni se tedy s nimi chtěli dohodnout, ti naši, Tomek s Balíkem. Balík jim říkal, tak se dohodneme takhle: ‚Když nám dáte samopaly anebo i když nám je nedáte, tak my normálně odejdeme a vy nám odpřísáhněte, že po nás nebudete střílet.‘ Načež ten vojín Šmatlava, Slovák, byl horkokrevný a taky asi trošičku hloupý, začal vykřikovat: ‚Prísahal som len raz, republike!‘ A začal sundávat samopal.“